Ljudmila Saveljeva 82 let

Mladá půvabná a hudebně nadaná Nataša Rostová měla několik představitelek, Ljudmila Michajlovna Saveljeva, měla to štěstí, že jednu z ústředních postav Tolstého románu Vojna a mír ztvárnila v té nejlepší filmové verzi, a to ve velkolepé filmové epopeji Sergeje Bondarčuka.

Na základě ankety čtenářů časopisu 'Sovětskij ekran' v roce 1967 byla vyhlášena nejlepší herečkou za rok 1966. Za roli Nataši získala na Moskevském filmovém festivalu ještě dvě ceny a to za nejlepší debut a cenu diváků.

Po ukončení práce na Vojně a míru došlo v Ljudmilině životě k několika zásadním změnám. Odešla z divadla opery a baletu a stala se herečkou divadla divadelních herců. Zásadní krok udělala i v osobním životě, provdala se za herce Alexandra Zbrujeva, který již v tu dobu byl známý např. z filmu Můj mladší bratr (1962).

Po Nataše Ljudmila nějakou dobu čekala na další filmovou roli. Když jí nabízeli role různých slečinek, odmítala, chtěla hrát hrdinku podobnou svéhlavé Nataše. Měla štěstí, dvojice režisérů, Vladimir Naumov a Alexandr Alov jí nabídli roli ve filmu ÚTĚK (1970) podle předlohy Michaila Bulgakova. Natáčení probíhalo v turecké čtvrti v Plovdivu a v Sevastopolu. Ljudmila se při natáčení spřátelila s manželkou velkého spisovatele, která byla konzultantkou filmu. Ta, když viděla natočený materiál, se rozplakala a prohlásila, že Michail Afanasjevič, pokud by měl možnost film vidět, by byl spokojen. Většího uznání se hercům již dostat nemohlo. Stejného roku hrála ve francouzsko-italském koprodukčním filmu SLUNEČNICE, v tomto filmu měla příležitost pracovat společně s jedinečnou dvojicí Sophií Loren a Marcellem Mastroiannim. Ačkoliv se její role v tomto filmu stěží dá nazvat převratným úspěchem, byla neocenitelným přínosem v jejích hereckých zkušenostech. Přesto, že se v ten rok žádný závratný úspěch nedostavil, byl rok 1970 v Japonsku vyhlášen rokem Ljudmily Saveljevy.