Marcel Achard (1899 - 1974)

Muž mnoha profesí Marcel Achard se narodil v Sainte-Foy v jižní Francii jako Marcel Augustin Férreol. Nedaleko od svého rodiště, v Lyonu, studoval univerzitu a v průběhu první světové války začal pracovat jako učitel, příležitostně se uplatnil také jako novinář. Ambice a ctižádost jej po skončení války přivedly do Paříže, kde se snažil rozvinout své schopnosti v různých sférách. Začínal jako nápověda v divadle, poté stál na jevišti mezi herci a ještě v průběhu dvacátých let se začal prosazovat jako autor úspěšných divadelních her. Jako dramatik debutoval v roce 1922 a již v následujícím roce sklidil značný úspěch s komedií z cirkusového prostředí Voulez-jouer vous avec moi?

Co se týče filmu, Achard nebyl autorem jednoho vyhraněného žánru, filmy s jeho scénáři ale měly společného jmenovatele v atraktivním hereckém obsazení, které vždy zaručovalo divácký úspěch, vedle filmařů dnes již zapomenutých jmen jej oslovovali i slavní režiséři jako byl například Marc Allégret. Ze scénářů se závažnější tématikou se sluší přípomenout film VĚČNÝ NEPŘÍTEL (Untel père et fils, 1940) režiséra Juliena Duviviera, naopak Marc Allégret v době války vyhledával únikovější žánr a ze spolupráce s Achardem vzešel nenáročný romantický film HOLČIČKY Z KVĚTINOVÉHO NÁBŘEŽÍ (Les petites du quai aux fleurs, 1944).

Již ve třicátých letech si Marcel Achard vyzkoušel i profesi filmového režiséra. V americké produkci byl ve Francii natočen film FOLIES-BERGÈRE (1936), což byla slavná muzikálová scéna v Paříži, od jejíhož názvu se odvíjel jednoduchý filmový příběh. Achard se na režii podílel spolu s americkým režisérem Roy Del Ruthem. Podruhé Achard spolupracoval na režii filmu DVA NESMĚLÍ (Les deux timides, 1943). Stejně jako v předešlém případě nebyl autorem původního námětu, podílel se ale na scénáři vycházejícím z divadelní frašky slavného Eugéna Labiche. Režíroval jej společně s Marcem a Yvesem Allégretovými.

První samostatnou režijní prací Marcela Acharda byl film JEAN DE LA LUNE (1949), který natočil podle vlastní divadelní předlohy; úspěch filmu byl založen především na účasti slavné Danielle Darrieux. Pozornost si zasluhuje také poslední Achardova režijní realizace, což byl film PAŘÍŽSKÝ VALČÍK (La valse de Paris, 1950). Tento film natočil Achard opět sám a navíc podle vlastního původního scénáře, nespoléhal se tedy na žádnou starší předlohu. Také v tomto případě vsadil na oblíbené herce (ústřední pár Yvonne Printemps – Pierre Fresnay).