Shirley MacLaine 90 let

Každá filmová generace je nelítostně nahrazována tou další a jen několik málo hvězd zůstává. Od poloviny padesátých let vedla Shirley MacLaine tažení napříč udělováním cen Americké filmové akademie, spolupracovala s nejznámějšími režiséry (Alfred Hitchcock, Billy Wilder, Mike Nichols) a herci (od Jacka Lemmona až po Nicole Kidman), mimo jiné proto, že ve filmu hraje už přes půl století.

Ještě před druhou světovou válkou se do rodiny hudebníka a učitele Ira Owens Beatyho a jeho ženy, herečky Kathlyn narodila dcera Shirley MacLean Beaty (24. dubna 1934). Oba dali přednost rodině, takže otec se začal živit jako realitní makléř a matka jako učitelka herectví. Až jejich potomci se stali splněním uměleckého snu rodiny. Dceru pojmenovali podle dětské filmové hvězdy Shirley Temple. Shirley MacLaine nebyly ani tři roky, když ji matka zapsala do baletních kursů. Hned na prvním vystoupení malé dívence upadl zelený kostým a smích, který vzbudila, ji údajně motivoval k rozhodnutí stát se herečkou. V té době jí však do života přibyl bratr, který se jí stal ještě více rivalem – Warren Beatty. Nakonec však oba dosáhli poměrně slušného skóre. Shirley dodnes získala čtyři oscarové nominace (za herecké výkony, za nejlepší dokument) a jednoho Oscara za hlavní roli. Warren Beatty má na účtu šest nominací (jako herec, scenárista, režisér) a jednoho Oscara za režii.

Budoucí ctižádostivá herečka začínala jako tanečnice, nikdy nevynikala oslnivou krásou, ale díky vlastní píli a nezkrotné touze po uznání se řítila nezadržitelně vpřed. Jakožto Jižanka, narozená ve Virginii, studovala na Washingtonově baletní škole v Arlingtonu. Brala ji natolik vážně, že byl její dětskou noční můrou nestihnutý autobus do baletní školy. Když si během vystoupení zlomila prst, utáhla si baletní střevíce pevněji a vystoupení dokončila. V šestnácti vystupovala jako sboristka v muzikálu Oklahoma a otevřela se jí šance vyrazit na turné do Německa. Namísto toho pokračovala ve studiích v New Yorku, kde odmaturovala. To už byla dávno rozhodnutá dosáhnout svého cíle – hrát v broadwayských komediálních muzikálech, protože věděla, že v baletu nikdy nepřesáhne kvalitu sboristky – už tak příliš vysoké (Shirley měří 170 cm). Své vytoužené mety dosáhla prakticky okamžitě a změnila si jméno, které si každý vyslovoval jak chtěl na pouhé Shirley MacLaine. Ve dvaceti se jí podařilo úspěšně nahradit zraněnou Carol Haney v hlavní roli muzikálu Hra o pyžama a pak získat další hlavní part v hitu o světě montmartreských kabaretů Can-Can (v roce 1960 si v něm zahrála znovu před kamerou). Po jednom patnáctiminutovém zpoždění vlaku na broadwayské scéně nadobro skončila, ale to už měla podepsanou pětiletou smlouvu s producentem Paramount Pictures.

Jejími konkurentkami byly v té době sexy symboly Marilyn Monroe nebo Elizabeth Taylor a zdálo by se, že vysoká žena s širokým úsměvem nemá zrovna velkou šanci uspět. Shirley MacLaine se však usadila v protikladných úlohách nepříliš atraktivních, trochu vulgárních, často naivních, směšných a výstředních žen, které se chovají (v souladu s úspěšnou filosofií šedesátých let) na muži nezávisle, ale stále hledají hlubší vztah a lásku. „Přibližuje se ke své roli jako tanečnice – když ví, co má její postava dělat tělem, následuje všechno ostatní,“ říká o Shirley MacLaine režisér Mike Nichols (Absolvent, 1967, Na dotek, 2004). Před kamerou debutovala rovnou v roli manželky nebožtíka Harryho v Hitchcockově komedii Potíže s Harrym (1955) a o tři roky později se poprvé ucházela o Oscara za tragikomickou roli prostitutky Ginny v Minnelliho dramatu Někteří přišli v chvatu. Nebyla to rozhodně ani poslední nominace ani role prostitutky.