Vladimír Durdík ml. (1949 - 2003)

Vladimír Durdík mladší se narodil 23. května 1949 ve Smižanech u Spišské Nové Vsi do umělecké rodiny. Jeho otcem byl Vladimír Durdík starší (1924 – 1978). Zpočátku na hereckou kariéru nepomýšlel, chtěl se stát novinářem. Nakonec, stejně jako otec, podlehl herectví. Po maturitě odešel a absolvoval v roce 1971 na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (VŠMU) herectví. A nastoupil do Státního divadla v Košicích (1971 – 1975).

Jako tvárný a talentovaný herec patřil k předním hercům své nejmladší slovenské herecké generace. Zahrál si např. v inscenacích „Noc běsů“ (Umělec), „První den karnevalu“ (Pepe), „Fuente Ovejuna“ (Mengo), „Meridián“ (Miki), „Stříbrný jaguár“ (Miki), „Tartuffe“ (Valér), „Živá mrtvola“ (Butkevič), „Král Lear“ (Francouzský král), „John Gabriel Borkman“ (Erhard Borkman), „Platonov“ (Mladý Vengerovič), „O Šípkové Růžence“ (Princ), „Měšťáci“ (Šiškin) apod. V rozhlase, na divadle a i ve filmu hrál Durdík ml. často po boku svého otce.

Ve slovenském filmu debutoval na začátku 60. let. Postupně se objevoval ve snímcích v různých rolích a různě velkých úkolech: středometrážní STRIEBORNÝ FAVORIT (maličký Dušan), ĎALEKO JE DO NEBA (Peter), OHNIVÉ KRIŽOVATKY (Ondrej Beluš), STRETNUTIE (dvacetiletý Peťo), ČERVENÉ VÍNO (dospělý Marek), POÉMA O SVEDOMÍ (Dragutín Šmidke), ROSNIČKA (Romeo), ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY (Milan Repík), NÁVRAT JÁNA PETRU (Martin), CENA ODVAHY (Ing. Prokeš), KOHÚT NEZASPIEVA (zvěrolékař Šustek), NEMOŽNÁ (muž) a nebo úplně naposledy PRÁVO NA MINULOST (Schreiber).

Do české kinematografie vstoupil poprvé ve velké úloze inženýra Ondřeje Kašíka (do českého jazyka ho namluvil herec Viktor Preiss) v dramatu HROZBA (1978) Zdeňka Sirového. Po šesti letech se představil jako otec Jožky (Jiří Korytář) v dětském snímku Otakara Kosky UŽ SE NEBOJÍM (1984), za rok sehrál inženýra Tomčányho v černé komedii JAKO JED (1985) režiséra Víta Olmera a naposledy po deseti letech a osm let před smrtí byl klientem v thrilleru Jaroslava Brabce HOLČIČKY NA ŽIVOT A NA SMRT (1995). Více příležitostí, kromě čtyř filmů, již v českém filmu nezískal. Český, ani slovenský film nikdy nedokázal využít v plné míře herectví a talentu Vladimíra Durdíka ml.