Marguerite Moreno (1871 - 1948)

Marguerite Moreno, vlastním jménem Lucia Marguerite Monceau, pocházela z Paříže a v průběhu třicátých let se zařadila mezi významné herečky střední generace ve francouzském filmu. Již dlouhá léta předtím ale patřila k předním osobnostem francouzského divadla v čele s nejslavnější scénou Comédie Française. Herectví studovala na pařížské konzervatoři, kde získala první cenu za tragédii a tento úspěch ji již v roce 1890 přivedl do angažmá v Comédie Française. Na tomto jevišti se Marguerite Moreno uvedla velmi slibně postavou královny v historické hře Ruy Blas, později její doménou byla klasická dramata (Othello, Hamlet), brzy ale začala účinkovat i v moderně francouzských současníků. Herectví Marguerite Moreno kladlo důraz na nevšední kombinaci zjevu antické krásky s nepříjemným chraplavým hlasem, který ovšem její osobnosti dodával zvláštní nezaměnitelný půvab. Umělecký pseudonym Moreno přijala po své matce španělského původu.

Mezitím Marguerite Moreno opustila Comédie Française a připojila se k divadelní společnosti Sarah Bernhardt (1903), po smrti prvního manžela se pak podruhé provdala za herce Jeana Darragona a odcestovala s ním do Argentiny. V jižní Americe Marguerite Moreno nadále hrála divadlo a věnovala se také výuce herectví (po sedm let tady vedla pobočku pařížské konzervatoře), před první světovou válkou se pak vrátila do Francie. Krátce nato absolvovala svůj debut na filmovém plátně a hrála v krátkometrážním válečném filmu DEBOUT LES MORTS (1916).

I později točila v němé éře, ale nijak často, ve dvacátých let se více věnovala spisovatelské činnosti. Když v roce 1923 zemřel Jean Darragon, Marguerite Moreno se již jako dvojnásobná vdova angažovala v kompletaci a vydávání díla svého prvního manžela Marcela Schwoba. Později se provdala potřetí a jejím třetím manželem se stal významný spisovatel švýcarského původu Blaise Cendrars (1887-1961). Z hereččiny nijak početné filmografie dvacátých let stojí za zmínku historický film KAPITÁN FRACASSE (Le capitaine Fracasse, 1929).

Teprve nástup zvukového filmu plně zhodnotil široký herecký rejstřík Marguerite Moreno, která se tak v průběhu třicátých let stala jednou z nejvytíženějších hereček své generace. I když v této době pracovala až na devíti filmech ročně, nutno přiznat, že málokdy se dostala ke stěžejní roli – film té doby si žádal především idoly nejmladší generace, kvalitními výkony ve vedlejších rolích však Marguerite Moreno na sebe strhávala zaslouženou pozornost. Výrazné kreace předvedla například ve filmových zpracováních klasických předloh, například v historickém dramatu BÍDNÍCI (Les misérables, 1934), CARMEN (1945) nebo IDIOT (L'idiot, 1946). Z tohoto typu postav vyniká jedna z mála jejích hlavních rolí, a sice v Puškinově PIKOVÉ DÁMĚ (Le dame pique, 1937).