Maurice Escande (1892 - 1973)

Významný herec a také divadelní ředitel Maurice Escande pocházel z rodiny diplomata, narodil se sice v Paříži, ale větší část dětství strávil na Dálném Východě. Po návratu do Francie měl studovat na lyceu St.Louis, ale po shlédnutí jednoho divadelního představení na populární scéně Théâtre de l'Odéon se rozhodl pro dráhu herce. Začal studovat na pařížské konzervatoři, kam byl přijat bez větších problémů. Studium přerušila první světová válka, jíž se Maurice Escande zúčastnil jako řadový voják a v roce 1918 završil herecká studia získáním první ceny v oboru komedie. Hned po absolutoriu byl přijat do angažmá v nejslavnějším francouzském divadle Comédie Française a této scéně pak s přestávkami zůstal věrný dlouhá léta. Poprvé Comédie Française opustil v roce 1925 a následující léta strávil na bulvárních scénách, ve třicátých letech pak hrál v Théâtre Pigalle nebo v Théâtre de l'Athénée.

Filmografie Maurice Escanda je výčtem převážně skutečných historických postav nebo fiktivních osob, často hrál i ve filmech ze současnosti, jeho doménou ale vždy byli šlechtici nebo muži z vyšší společnosti. Postavu vévody Buckinghama hrál v první zvukové verzi slavných TŘÍ MUŠKETÝRŮ (Les trois mousquetaires, 1932), v umělecky hodnotném dramatu LUKRÉCIE BORGIA (Lucrece Borgia, 1935) ztvárnil jednu z ústředních postav, vévodu Gianna Borgiu. V ambiciózním, ale nepříliš úspěšném projektu Marcela Pagnola ZEŤ PANA POIRIERA (Le gendre de Monsieur Poirier, 1933) dostal středně velkou příležitost jako vlivný přítel hlavního hrdiny.

V roce 1934 přijal Maurice Escande opět angažmá v Comédie Française, kam se vrátil na výzvu slavné herečky Cécile Sorel (1873-1966). Ještě v roce 1934 pak stihnul vystoupit v pěti představeních, podobně často stál na jevišti i v následujících letech, vzhledem k repertoárovému zaměření Comédie Française se objevoval především v dílech francouzských klasiků (Corneille, Racine, Moliére, Musset), z hlavních rolí můžeme připomenout Cyrana v Rostandově Cyranovi z Bergeracu. Stejně jako ve filmu, tak i v divadle ztvárňoval často vysoce postavené osobnosti, například v historické hře Orlík (L'aiglon) hrál knížete Metternicha, toto představení bylo ale v době okupace zakázáno. S divadlem také absolvoval četná turné po celé Francii.

Nadále spolupracoval také s filmem, jednu z mála hlavních rolí odehrál jako sochař Auguste Bartholdi, autor sochy Svobody, ve filmu SVOBODA (Liberté, 1937). Další dějově důležité postavy z francouzské historie hrál ve filmech MADAME SANS-GENE (1941) nebo KAPITÁN (Le capitaine, 1945), postavu intrikánského kardinála Rohana pak ztvárnil v dramatu z předrevoluční Francie AFÉRA S NÁHRDELNÍKEM (L'affaire du collier de la reine, 1946). Mezitím také dostal jednu z mála svých hlavních rolí – v opět historickém filmu KRÁLOVA PROHRA (Échec au roi, 1944) se převtělil do osoby Ludvíka XIV. Význam i počet jeho filmových rolí po druhé světové válce sice poklesl, nemohl ale chybět ve výpravných a na velké herecké osobnosti bohatých titulech jako NAPOLEON (Napoléon, 1955) nebo KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conte, 1956).