Meryl Streep 74 let

„Prostě chci být dobrá. V práci usiluji o dokonalost a v tom snad tkví tajemství mého úspěchu.“  Bývá nazývána největší žijící nebo také poslední klasickou herečkou a snad jen málokdo proti tomu něco namítá. Žena, která nezískává pozornost svou krásou nebo novými účesy, patří už třicet let k nejuznávanějším hercům. Vystouplé lícní kosti, delší, špičatý nos a úzké rty zrovna nepředstavují ideál současné krásy. Přesto se vyznačuje velice ženským projevem a především v mládí propůjčovala svoji vážnou tvář hezkým a půvabným hrdinkám. Sophie Zawistowská, Karen Silkwoodová, Joana Kramerová nebo Karen Blixen bývají v anketách zařazovány mezi největší filmové postavy. Dokáže se přizpůsobit nejrůznějším postavám právě díky svému velice osobitému, přitom na první pohled nepříliš zajímavému vzhledu, který nikdy nestrhává pozornost sám na sebe. Ostatně o to, jak bude vypadat na plátně se Meryl Streep nezajímá a váží si rady, jež jí dal kameraman Miroslav Ondříček, který ji snímal ve filmu Silkwoodová – „Nestarej se o kameru, klidně se k ní otoč zády, ať si tě hledá sama, ať si tě objevuje“. Herečka tvrdí, že od té doby na kameru nemyslí, což je to nejlepší, co mohla udělat.

Role osudových žen jakoby vycházejí z jejího hlubokého prožívání života. Její láska ze studií, herec John Cazale (Kmotr) zemřel v roce 1978 na rakovinu a Meryl se nervově zhroutila. Ve stejném roce se však provdala za sochaře Dona Gummera. Citlivá a romantická Meryl Streep se údajně během natáčení prvních filmů tu a tam zamilovala do kolegy a Gummer ji následně přesvědčoval, aby neodcházela. Po narození dětí Henryho (1979), Mary Willa (1983), Grace Jane (1986) a Louisy Jacobson (1991) se však Meryl rozhodla pro jediné manželství a dodnes se prezentuje jako šťastná matka čtyř dětí a manželka téhož muže. Věrnost dokonce označuje za jednu z nejkrásnějších ctností.

Jediná dcera ze tří dětí úředníka farmaceutické firmy a reklamní výtvarnice Mary Louise Streep se narodila 22. června 1949 v Summit, na předměstí New Jersey. Již na střední škole v Bernardsville a během studií angličtiny a dramatického umění na Vassar College se začala zajímat o herectví. Během letních prázdnin vystupovala se zájezdovým divadelním souborem Green Mountain Guild z Vermontu a pracovala jako servírka v Somerville v New Jersey. Ve studiích herectví pokračovala na Yale Drama School, kde v roce 1973 absolvovala, stejně jako její spolužačka Sigourney Weaver. Od té doby působila v newyorském Public Theatre a na dalších významných mimobroadwayských scénách, kde slavila úspěchy ve hrách Arthura Millera (Paměť dvou pondělků), Tennessee Williamse (27 vozů plných bavlny), Čechova (Višňový sad) a v klasických Shakespearových kouscích (Jindřich V., Zkrocení zlé ženy). V roce 1977 se objevila v broadwayském muzikálu Happy End a v téže době se představila širšímu diváckému publiku v televizním seriálu Holocaust v roli mladé německé ženy Inge Helms-Weiss, která dobrovolně následuje svého židovského manžela do koncentračního tábora.

„Proslulost mi sice nahání hrůzu, ale má i jednu přednost. Dostávám díky ní zajímavé nabídky, takže si mám z čeho vybírat.“