Alexandr Domogarov 60 let

"Snažím se vymanit z těch ˈmacho typůˈ. Ačkoli to vlastně nemám zapotřebí. Čas to udělá lépe za mě, je neúprosný. A do těch rolí budou obsazováni jiní. Ovšem být filmovým hrdinou není špatné..."

Od roku 1995 dosud (2011) člen Moskevského akademického divadla Mossovět: role Marata v Arbuzovově hře "Můj ubohý Marat" (1995), role Georgese Duroye v Maupassantově "Miláčkovi" (1997, oba v režii А.Žitikina). Za posledně jmenovaného cena "Racek" pro nejlepší mužskou roli v divadelní sezóně 1996-1997. V roce 1999 hostoval v Moskevském divadle na Malé Bronné v roli baletního mistra Václava Nižinského: "Nižinský, šílený Boží klaun" a za svůj výkon si vysloužil Stříbrnou cenu Fondu Ďagileva organizace UNESCO a cenu novin "MK" za nejlepší představení sezóny. Podle průzkumu časopisu Harper's Bazaar "nejstylovější herec roku 1999". Ve stejném roce zvládl polštinu v polské produkci "Macbetha". V roce 2005 v Mossovětu zazářil v muzikálové adaptaci "Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda".

Před kamery se Domogarov poprvé postavil v roce 1984. ("...každý film, ve kterém jsem díky přízni osudu mohl hrát, je mi drahý...je to můj život. Jsou to moje role, moje filmy"). V roce 1988 na sebe přitáhl pozornost jako car Alexandr I ve dramatu ASSA. V roce 1998 se předvedl v televizním seriálu "Hraběnka z Monsoreau" coby hrabě de Bussy, který ho také přivedl k roli kozáka Bohuna v polském historickém spektáklu OHNĚM A MEČEM (1999) a k následnému ocenění "Legionář" za účast v zahraničním projektu. S Izabellou Scorupco se podruhé sešel při natáčení severského thrilleru POTÁPĚČ (2000). Za zmínku stojí slovensko-polská LEGENDA O LÉTAJÍCÍM CYPRIÁNOVI (2010) z pieninského Červeného kláštora a z televizní tvorby krimisérie "Pochod Tureckého" nebo "Gangsterský Petrohrad". Uváděl ruskou verzi známé televizní reality-show "Survivor" (Trosečník) i talk-show "Pouze pro muže".

Stošestaosmdesát centimetrů vysoký Alexandr Domogarov byl několikrát ženatý a opakovaně plní stránky magazínů svými milostnými avantýrami i údajným partnerským násilím. Natálii Sagojanovou poznal ještě jako mladík na chatě, které měli vedle sebe. Opustil jí, když byl jejich synovi rok. Se synem Dmitrijem (1985-2008) se nestýkal a nezúčastnil se ani na jeho pohřbu, když tragicky zahynul pod koly automobilu. Od Natálie odešel za novou láskou, kostymérkou Divadla Sovětské armády Irinou Guněnkovou. Vzali se v roce 1986 a v roce 1989 se jim narodil syn Alexandr. Manželství bylo vcelku klidné až do roku 1998, kdy začala jeho kariéra stoupat a kdy se v Mossovětu seznámil s herečkou Natálií Gromuškinovou. Jezdil s ní do Varšavy na natáčení (1999) a páru si všiml polský tisk, od kterého informace převzaly ruské noviny. Irina se snažila rodinu udržet dokonce tehdy, když se spolu začali objevovat na veřejnosti. Nevěřila v delší životnost románku. Rozvod v roce 2001 nesla matka i syn těžce. Syn s otcem nicméně nadále udržoval dobré vztahy a jeho novou ženu respektoval.