Serge Gainsbourg (1928 - 1991)

Velice muzikální talent a velký požitkář a bohém. Takový byl Serge Gainsbourg, rodným jménem Lucien Ginzburg, narozen 2.dubna 1928 v Paříži. Byl to textař, skladatel, režisér, herec a umělec se všemi pozitivy i negativy, které k této bohémské všestranné činnosti prostě patří. K cestě na výsluní mu nemalou měrou pomohl pozdější přítel Boris Vian svou pozitivní kritikou mladého nadějného písničkáře, který sice neměl pěvecký přednes ve znamenité profesionální úrovni, ale vždy dokázal svou píseň prožít do hloubky a bez obalu měl velice hluboké a pravdivé texty.

Až přichází konečně významná spolupráce v roce 1968 na kultovním Lautnerově snímku PAŠA s Gabinem, ke kterému skládá jeden z jeho nejslavnějších hitů Requiem pour un con (Rekviem pro hlupáka) a v tomto krimidramatu sehrává i svou malou roli zpěváka. O rok později točí svůj veleúspěšný duet s Jane Birkinovou Je t´aime, moi non plus, skládá texty a melodie k mnoha písním pro B.Bardotovou, C.Deneuveovou či právě Birkinovou, za jejich pěveckých časů. Ostatně o osmnáct let mladší slavná britská herečka se mu stává po dvanáct let i životní partnerkou a spolu mají dceru a rovněž herečku Charlotte Gainsbourg. S Jane pak vytvářeji hlavní role poboku v provokativních erotických dramatech, které tehdejší francouzskou společnost dosti pobuřují. Vyhrává rovněž Velkou cenu Eurovize.

Pro film LE HORSE (Heroin) s Gabinem komponuje na počátku sedmdesátých let stejnojmennou ústřední melodii, která mu výrazně přidává na známosti doma i za hranicemi státu. V sedmdesátých a osmdesátých letech se rozjíždí jeho druhá polovina herecké kariéry v mezinárodních snímcích i komorních tv představeních ZLODĚJ KONÍ, POHOŘÍ SMRTI, ÈQUATEUR či MILUJI VÁS s krásnou Deneuve. V hudbě dále skládá, má za sebou již několik alb a filmových melodií, textuje písničky milované Vanessy Paradis a Viktora Lazla. Je i režijně čilý... točí filmy jako JE T'AIME MOI NON PLUS, v kterém i hraje se svou partnerkou Jane, nebo SCARFACE či již zmiňovaný ÉQUATEUR, svou režijní filmografii zakončuje již dosti zesláblý v roce 1990 dramatem STAN THE FLASHER.

Vystupuje rovněž v populárních tv estrádách a písňových pořadech, kde sám zpívá např. parodii na francouzskou hymnu Aux armes et cætera či Manon nebo La chanson de Prévert. Je jedním z nejplodnějších a bez skrupulí nejoriginálnějším autorem hudby dvacátého století ve Francii. Nemálo je i literátem, opět provokujícím i zcela vážným, tragickým. Hudbu skládá k necelým čtyřem desítkám filmů. Mnohými je označován za pokračovatele Verlainea či Rimbauda coby "Prokletých básníků" právě pro svou odcizenost všeobecnosti a normálu a pro nemálo skandálů a provokatérských gest s neodlučitelnou cigaretou v ústech. Umírá na srdeční záchvat přesně měsíc před svými třiašedesátými narozeninami 2.března 1991.