Primo Zeglio (1906 - 1984)

Společným jmenovatelem většiny filmů italského režiséra Primo Zeglia je dobrodružství, ať již v příbězích z antické doby nebo v novějších pirátských eposech, totéž se týká i závěrečné fáze jeho kariéry s westerny. Jako režisér natočil osmnáct filmů, což je ve srovnání s jinými italskými filmaři velmi skromný počet, navíc většina jeho prací nepřesáhla dobový průměr.

U filmu potkal také svou životní lásku a v roce 1942 se jeho manželkou stala herečka Paola Barbara (1912-1989), tehdy vyhlášená kráska italského filmu. Krátce po svatbě spolu odešli do Španělska, kde hledala útočiště i řada dalších umělců, kteří se nemohli ztotožnit s italským fašistickým režimem. Ve Španělsku realizoval Primo Zeglio svůj první samostatný film STALO SE TO V DAMAŠKU (Accadde a Damasco, 1943). Jako umělec, který krátce předtím opustil Itálii, však narazil na tvrdou kritiku z domácího prostředí a tato komedie byla shledána jako příliš vulgární (v hlavní roli – nijak překvapivě – režisérova manželka Paola Barbara).

Po válce se Zeglio i s manželkou vrátil do Itálie a začal se specializovat v různých formách na dobrodružný žánr. Pozdější éru filmů tzv. sandálu a meče předznamenával jeho antický příběh NERO A MESSALINA (Nero e Messalina, 1949). V následujících letech našel zalíbení v pirátských příbězích, v tomto žánru dosáhl vrcholu s filmy jako KAPITÁN FANTOM (Capitan Fantasma, 1953) nebo SYN ČERVENÉHO KORZÁRA (Il figlio di corsaro rosso, 1959). Hlavní role těchto filmů zajistili američtí přistěhovalci Frank Latimore a Lex Barker. Zeglio se vrátil i k antickým námětům a s francouzskou herečkou Yvonne Furneaux natočil film JÁ, SEMIRAMIS (Io, Semiramide, 1963), který byl v rámci úspor realizován v kulisách souběžně natáčeného filmu TOTÒ A KLEOPATRA.

Svou éru pirátských filmů završil Primo Zeglio počátkem šedesátých let dvěma příběhy o slavných anglických námořních hrdinech Henry Morganovi a Francisu Drakovi (PIRÁT MORGAN – Morgan il pirata, 1961; VLÁDCE SEDMI MOŘÍ – Il dominatore dei sette mari, 1962). Těmto filmům byly společné opět značné finanční náklady a mezinárodní herecké obsazení. Jestliže Zegliovy historické a korzárské filmy měly solidní komerční úspěch, totéž se nedá říci o jeho následujícím příklonu k žánru westernu, jemuž se věnoval v šedesátých letech. Natočil jich celkem pět, ale filmů tohoto typu vznikalo v Itálii 60. let desítky každý rok a bylo jen velmi těžké se v žánru prosadit.