José Luis de Vilallonga (1920 - 2007)

Španělský herec José Luis de Villalonga se svým aristokratickým vzezřením a dvěma metry výšky patřil dlouhá léta k výrazným osobnostem západoevropského filmu, i když jen v menších rolích, kromě toho se prosadil také jako novinář a společenská celebrita. Narodil se v Madridu do významné šlechtické rodiny, jeho celé jméno zní José Luis de Villalonga y Cabeza de Vaca, po otci později užíval titul 9. markýze z Castelvellu. Významnou osobností byl dědeček z matčiny strany, markýz Vicente Cabeza de Portago (1866-1921), který byl španělským ministrem kultury a také guvernérem Madridu. Díky němu patřili Villalongové do kruhu přátel královské rodiny a po vyhlášení republiky ve Španělaku emigrovali.

Koncem padesátých let si Villalongy povšimli filmoví producenti a hned jeho debut před kamerou znamenal poměrně velkou roli milence hlavní hrdinky (Jeanne Moreau) ve filmu MILENCI (Les amants, 1958). V průběhu šedesátých let se objevil v řadě dalších filmů, nezřídka v rolích Španělů, připomeňme alespoň významné tituly jako CLÉO OD PĚTI DO SEDMI (Cléo de 5 à 7, 1962) nebo MELODIE PODZEMÍ (Mélodie en sous-sol, 1963). Nabídku z Hollywoodu sice odmítl, ale nakonec právě díky americkému filmu SNÍDANĚ U TIFFANYHO (Breakfast at Tiffany´s, 1961) pronikl do celosvětového povědomí postavou brazilského milionáře José Pereiry.

Také v následujících letech točil několikrát ročně, hlavně ve Francii, příležitostně také v Německu, poměrně často pracoval i v Itálii. V roli italského knížete se objevil také v britském filmu DRAHOUŠEK (Darling, 1965), mihnul se i ve Felliniho titulu GIULIETTA A DUCHOVÉ (Giulietta degli spiriti, 1965), z jeho další filmografie ve Francii připomeňme Verneuilovu kriminálku KOŘIST (Le casse, 1971). Po pádu Francova režimu ve Španělsku se občas vyskytl i ve španělských filmech, zvláště v osmdesátých letech, po boku Sharon Stone hrál ve španělsko-americkém filmu KREV A PÍSEK (Sangre y arena, 1989).

Bohatý byl také soukromý života José Villalongy. Přestože jeho první manželství trvalo přes čtvrt století, rozhazovačný styl života vedl ke konfliktům s manželkou, Villalonga proslul také svými nemanželskými vztahy, mezi nimiž se vyjímá především francouzská filmová hvězda Michèle Girardon. Po rozvodu s první ženou se Villalonga podruhé oženil v roce 1974 se Syliane Morell a adoptoval i jejího syna Fabricia (z prvního manželství měl přitom již dvě děti). V roce 1999 následoval druhý rozvod a třetí sňatek s novinářkou Begonou Anarguren, i toto manželství ale skončilo rozchodem (2002).