Marilù Tolo 80 let

Italská herečka Marilù Tolo hrála ve více než šedesáti filmech, jen malá část její tvorby ovšem zasáhla do hodnotnějších děl italské kinematografie, její doménou byla především komerční produkce v různých žánrech, které byly aktuálně v kurzu, takže začínala ve filmech tzv. sandálu a meče, pak to byly westerny a dobrodružné tituly, v sedmdesátých letech nakonec kriminálky i komedie s erotickým nádechem.

Na stříbrném plátně debutovala Marilù Tolo jako šestnáctiletá vedlejší rolí v kontroverzním filmu Alberta Lattuady SLADKÝ KLAM (I dolce inganni, 1960). Ještě v témže roce stihla natočit tři další filmy, hojně vyhledávanou herečkou se ale stala až v letech 1963-1964. Dobová obliba filmů sandálu a meče a vhodný typ, který Marilù Tolo představovala, jí zajistil v tomto žánru velké role. Jen v roce 1964 natočila pět takovýchto filmů (například HERKULOVO VÍTĚZSTVÍ – Il trionfo di Ercole, 1964). Následně dostávala příležitosti ve špionážních filmech, které se v 60. letech těšily značné oblibě a byly natáčeny převážně v koprodukcích více zemí, ve Francii pak natočila například komedii BURZA A ŽIVOT (La bourse et la vie, 1966) nebo historický film SEDM MUŽŮ A JEDNA ŽENA (Sept hommes et une garce, 1966), v němž byl jejím partnerem Jean Marais.

Vedle desítek průměrných filmů se Marilù Tolo objevila i v několika slavných dílech, v režii Vittoria de Sicy to byla například komedie MANŽELSTVÍ PO ITALSKU (Matrimonio all′italiana, 1964), s Fellinim pak natočila film GIULIETTA A DUCHOVÉ (Giulietta degli spiriti, 1965). Z menších rolí připomeňme také britský film MÁKY JSOU TAKÉ KVĚTY (The Poppy Is Also a Flower, 1966), hrála i v povídkových filmech. Velké role ve významných filmech ji sice míjely, až do poloviny sedmdesátých let ale zůstávala ozdobou dobrodružného nebo kriminálního žánru, s Damianem Damianim pracovala na filmu PŘIZNÁNÍ POLICEJNÍHO KOMISAŘE PROKURÁTOROVI REPUBLIKY (Confessione di un commissario di polizia al procuratore della republica, 1971). Žánrovou odbočku v její filmografii zastupuje hororově laděný MODROVOUS (Barbablù, 1973).

V roce 1975 se Marilù Tolo provdala za francouzského filmového producenta Roberta Velina a spolu s ním pak pobývala v Brazílii a Mexiku, což vysvětluje její omezení práce před kamerou v Evropě. V hollywoodské produkci hrála ve filmu ŘECKÝ MAGNÁT (The Greek Tycoon, 1978), jako jediná italská herečka účinkovala v seriálu CHARLIEHO ANDÍLCI (Charlie′s Angels, 1979). Počátkem osmdesátých let se vrátila do Itálie a objevila se v několika televizních seriálech, její filmografii uzavřel Alberto Sordi se svým autorským titulem TAXIKÁŘ (Il tassinaro, 1983).