"Způsob, jakým dovedl dát utrpení podobu, jakým rozehrál téměř štítivou nerudnost na povrchu postavy a jakým postupně, dávkovaně dával nahlédnout k jejímu srdci a cestám krve v těle a myšlenek v mozku, patří rozhodně k vrcholům našeho současného herectví." Tak takhle charakterizoval kritik Jiří Tvrzník na počátku osmdesátých let Nedbalem ztvárněnou roli Šány v televizní inscenaci NEZRALÉ MALINY.
Již v Osvobozeném divadle si Nedbal vypěstoval výrazný cit pro detailní vypracování charakteru postavy, myšlenkovou preciznost a tvarovou kultivovanost. V každé postavě se snažil vykreslit a divákovi co nejsrozumitelněji podat motiv jednání postavy. Přesto dokázal lecos skrýt a v nečekané chvíli diváka ohromit emocionálním výbuchem a odkrýt tak jádro celé postavy. Přesně v tomto duchu se neslo jeho legendární ztvárnění Hamleta na prknech Divadla na Vinohradech z roku 1941. Z jeho dalších legendárních hereckých výkonů na prknech Národního divadla jmenujme např. Soleného (Čechov - Tři sestry), Nikolaje Skrobotova (Gorkij - Nepřátelé), Kapuleta (Shakespeare - Romeo a Julie), Dulského (Zápolská - Morálka paní Dulské) nebo Loukotu (Tyl - Tvrdohlavá žena).
Herce velikého formátu, jakým Nedbal bezesporu byl, vyhledával film často. Avšak herec, který měl již ve svých 26 letech kvalitní pleš, se do rolí milovníků prostě nehodil. A tak již od počátku hrál role zralých mužů. Tou první byla role ředitele Čedoku v komedii V a W PUDR A BENZIN. V jejich další komedii PENÍZE NEBO ŽIVOT se objevil hned ve dvou rolích (policejní prefekt a muž s vázou). Režiséři si všímali především Nedbalova přísného zjevu, než jeho hereckého umění a tak se Nedbal ve třicátých a čtyřicátých letech objevoval především v menších rolích strohých, přísných mužů vyšších společenských vrstev, zvyklých poroučet a vládnout. V tomto duchu se nesla celá galerie postav jako např. obhájce v dramatu SOUD BOŽÍ, státní návladní v dramatu DRUHÁ SMĚNA, vrchní revident Kefurt v burianovských KATAKOMBÁCH, policejní komisař v detektivce PELIKÁN MÁ ALIBI, chamtivý dědic v TETIČCE a v komedii PŘIJDU HNED, nebo divadelní ředitel v TANEČNICI. Tyto postavy výrazně převyšují dvě role z té doby. Je to především přísný profesor franštiny Šeda v CESTĚ DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE a anděl MĚSTEČKU NA DLANI.
Podobně byl Nedbal obsazován i po osvobození, jen s tím rozdílem, že tentokrát místo právnických profesí převažovali profese vojenské a policejní. A tak jsme mohli Nedbala vidět jako komisaře Baráka ve TŘINÁCTÉM REVÍRU, obersta v MORDOVÉ ROKLI, majora Morrise v ÚNOSU, plukovníka wehrmachtu v TANKOVÉ BRIGÁDĚ, podplukovníka v PADĚLKU, nebo generálmajora v komedii POSLUŠNĚ HLÁSÍM. Z této škatulky vynikaly jiné různorodé role, které byly o to výraznější. Např. důlní Bílek v SIRÉNĚ, lékař v CÍSAŘOVĚ PEKAŘI, pan Novák v jedné z povídek filmu MÁJOVÉ HVĚZDY, otec Janura v komedii PÁTÉ KOLO U VOZU, nebo Lomikar v PSOHLAVCÍCH. Přesto, že se v době nové vlny šedesátých let nenosilo obsazovat známé herce, Nedbal si i tak své místo v české kinematografii našel, stejně jako v normalizačních letech sedmdesátých. V té době se objevil např. jako poštmistr ve Vávrově SRPNOVÉ NEDĚLI, Čeněk v komedii MEZI NÁMI ZLODĚJI, policejní prezident v ČINTAMANECH A PODVODNÍCÍCH, profesor Nykl v dramatu RAKEV VE SNU VIDĚTI..., Rýdl v PLAVENÍ HŘÍBAT, nebo kněz v SARAJEVSKÉM ATENTÁTU. Role ve filmu DIVOKÝ KONÍK RYN byla jeho poslední v českém filmu. Na závěr se zmiňme o Nedbalově životní filmové roli. Dostal ji v roce 1948 od režiséra Jiřího Krejčíka, který ho obsadil do titulní role psychologického dramatu SVĚDOMÍ. Úředník Karel Doležal, vystupující jako vysoce mravní člověk, je nevěrný své ženě (Marie Vášová) a stráví noc se svojí sekretářkou na služební cestě. Po cestě zpět srazí na silnici malého chlapce a ujede. Trápí ho výčitky svědomí a propadne zoufalství, když se dozví, že chlapec umírá. Až teprve statečný mravní čin svého syna ve škole ho donutí k přiznání.