Henri Virlogeux (1924 - 1995)

Francouzský herec Henri Virlojeux (někdy se uvádí také jako Virlogeux) pocházel ze starobylého města Nevers ve střední Francii a vystudoval práva. Již od střední školy se ale zajímal o divadlo a po dokončení studií odešel do Paříže, kde získal hereckou průpravu pod vedením slavného pedagoga Charlese Dullina. Zpočátku hrál Virlojeux v kabaretech, později se připojil k divadelní společnosti Renaud-Barrault a v polovině padesátých let spojil svou hereckou dráhu především s pařížským divadlem Théâtre de Marigny, kde účinkoval v moderně i v osvědčených klasických kusech francouzských i světových autorů.

Kromě divadla a filmu našel Virlojeux bohaté uplatnění také v televizi, počátkem sedmdesátých let zaujal v historickém seriálu SCHULMEISTER, CÍSAŘSKÝ ŠPIÓN (Schulmeister, espion de l'empereur, 1971), kde hrál policejního ministra Fouché, nebo PROKLETÍ KRÁLOVÉ (Les rois maudits, 1972) s postavou kardinála Dueze. Titulní role pak dostal v řadě televizních filmů vycházejících z literárních nebo divadelních předloh (BRATRANEC PONS – Le cousin Pons, 1976; LAKOMEC - L΄avare, 1978), pozornost vzbudil také jako Lev Trockij v televizním dramatu STALIN A TROCKIJ (Staline et Trotsky, 1979), v několika dalších seriálech z francouzské historie pak ztvárnil opět skutečné osobnosti, v D´ARTAGNANOVÝCH LÁSKÁCH (D΄Artagnan amoureux, 1977) to byl například kardinál Richelieu.

Ačkoliv televize začala ve Virlojeuxově práci během sedmdesátých let převažovat, nadále točil i filmy, jako policejní komisař Barbier byl například protihráčem Jeana Gabina v komediálně laděné kriminálce SVATÝ ROK (L'année sainte, 1976), hrál také s Alainem Delonem (SMRT DAREBÁKA – Mort d΄un pourri, 1977), v neobvyklé úloze starého cikána jsme jej mohli vidět v komedii CIKÁNKA (La gitane, 1985). Jeho posledním filmem byl titul ZAŽÍT RADOST (La joie de vivre, 1993). Významnou součástí jeho tvorby byla také práce s hlasem a účinkoval v řadě animovaných filmů.

Vraťme se ale ještě k divadlu, i když je pravda, že zvláště v 70. letech se mu kvůli značnému vytížení v televizi nevěnoval tolik aktivně, pak se ale na divadelní prkna vracel až do doby krátce před smrtí. Hrál na několika pařížských scénách (Théâtre de l'Odéon, Comédie de Champs Elysées), zúčastňoval se také slavného divadelního festivalu v Avignonu. Za svou kreaci v Čechovově hře Ivanov byl v roce 1990 nominován na prestižní Molierovu cenu, o dva roky později ji pak získal za Brisvillovu hru Předpokoj.