Irasema Dilián (1924 - 1996)

Původem polská herečka Irasema Dilián zazářila v mládí v Itálii, později byla hvězdou mexické kinematografie. Narodila se v Rio de Janeiro jako Eva Warschalowska, její otec působil v polských diplomatických službách. Díky tomu vyrůstala Eva na různých místech ve světě, koncem třicátých let se rodina ocitla v Itálii, kde Eva navštěvovala herecké kurzy v Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě. Svůj filmový debut si odbyla ve Francii (KOMEDIE ŠTĚSTÍ – La comédie du bonheur, 1940), svou atraktivní vizáží ale brzy zaujala i italské filmové producenty.

Na konci války spolu s dalšími italskými herci zamířila Irasema Dilián do Španělska, kde hledala útočiště před postupujícími spojenci v jižní Itálii. Ve Španělsku natočila čtyři filmy, pak se vrátila do Itálie a svůj slovanský zjev uplatnila ve velkých rolích adaptací Puškinových literárních předloh (DUBROVSKIJ – Aquila nera, 1946; KAPITÁNSKÁ DCERKA – La figlia del capitano, 1947). Zmínku si zaslouží i její postava rezignované polské dívky Janky v příběhu z poválečného internačního tábora (ŽENY BEZE JMÉNA – Donne senza nome, 1950).

V roce 1950 se Irasema Dilián provdala za spisovatele a scénáristu Dino Maiuriho a spolu s ním krátce nato odjela do Mexika, kam byla pozvána na základě úspěšného uvedení svých španělských poválečných filmů. V Mexiku rozvinula Irasema Dilián novou úspěšnou kariéru reprezentovanou především filmem UKRADENÝ RÁJ (Paraíso robado, 1951), zmínku si zaslouží i Buňuelova adaptace slavné literární předlohy Emily Brontë NA VĚTRNÉ HŮRCE (Abismos de pasión, 1954). Po návratu do Evropy natočila svůj poslední film ve Španělsku (LA MURALLA, 1958).

Ačkoli byla koncem padesátých let Irasema Dilián stále na vrcholu, rozhodla se ukončit svou hereckou kariéru a usadila se v Itálii. Z manželství s Dino Maiurim měla dceru Corallu, která se snažila jít v matčiných stopách, ovšem neúspěšně. Irasema Dilián dožila v ústraní v jižní Itálii a zemřela v Cepranu 16. dubna 1996 ve věku 71 let.