Claude Piéplu (1923 - 2006)

Francouzský herec Claude Piéplu byl mistrem vedlejších rolí v různých žánrech, proslul také jako vynikajicí dabér, samozřejmě získal uznání i jako divadelní herec. Pocházel z prostých poměrů (jeho otec byl kuchařem), v patnácti letech začal pracovat jako poslíček v bance. Právě tady měl své první publikum, když před kolegy komicky napodoboval nadřízené. To jej nakonec přivedlo k herectví a za druhé světové války studoval pod vedením slavného Maurice Escande.

S filmem začal Claude Piéplu častěji spolupracovat až v 60. letech, připomeňme například postavu ředitele věznice ve filmu MUŽ JMÉNEM LA ROCCA (Un nommé la Rocca, 1961), později jej zviditelnila početná participace na filmech s Louisem de Funesem, jako kněz se objevil v méně známé komedii JAK VYKRÁST BANKU (Faites sur la banque, 1963), ve vedlejší roli pana Boisseliera jsme jej pak mohli vidět v prvním dílu četnické série (ČETNÍK ZE SAINT-TROPEZ - Le gendarme de Saint-Tropez, 1964), vedlejší role později odehrál ve filmech HIBERNATUS (1969) nebo DOBRODRUŽSTVÍ RABÍNA JÁKOBA (Les aventures de rabbi Jacob, 1973), kde hrál komisaře Andreaniho.

Vedlejší role hrál Claude Piéplu na přelomu 60. a 70. let v řadě dalších filmů různých režisérů, připomeňme alespoň dvojí spolupráci s Luisem Buñuelem (NENÁPADNÝ PŮVAB BURŽOAZIE - Le charme discret de la bourgeoisie, 1972; PŘELUD SVOBODY - Le fantôme de la liberté, 1974), u nás jej známe také díky roli starosty Duroise, v níž byl otcem Pierra Richarda, v úspěšné komedii HOŘČICE MI STOUPÁ DO NOSU (La moutarde me monte au nez, 1974). Z Piéplovy filmografie té doby se sluší připomenout i velkou roli podváděného starosty Paula Delamare v Chabrolově kriminálním filmu KRVAVÉ SVATBY (Les noces rouges, 1973), kde jeho partnerkou byla režisérova manželka Stéphane Audran. Zajímavou příležitost dostal také od Claude Millera v provokativním snímku NEJLEPŠÍ ZPŮSOB CHŮZE (La meilleure façon de marcher, 1976) v roli vedoucího prázdninového tábora.

Jestliže v 70. letech točil několik filmů ročně, později se znovu věnoval hlavně divadlu, účinkoval také v televizi, před filmové kamery se vrátil až v polovině 80. let. Postavou profesora v komedii MAMLAS (Le paltoquet, 1986) se jedinkrát přiblížil prestižnímu ocenění (za tuto roli byl nominován na Cézara). Mezitím se Claude Piéplu výrazně prosadil v dabingu, zvláště v animované produkci určené dětským divákům.