Elsa Merlini (1903 - 1983)   † 79 let

Italská herečka Elsa Merlini patřila ve 30. a 40. letech ke slavným tvářím filmové éry tzv. bílých telefonů, po válce ale ze soukromých důvodů na další angažmá ve filmu rezignovala a později hrála již jen malé role. Narodila se v Terstu, který tehdy patřil k Rakousku-Uhersku, a její skutečné příjmení bylo Tscheliesnig. Studovala ve Florencii, kde především zdokonalovala svou italštinu a snažila se oprostit od německých a slovanských vlivů ve svém verbálním projevu. Krátce po první světové válce začala hrát divadlo ve společnosti Annibale Ninchiho.

Těžiště své práce spatřovala Elsa Merlini nadále hlavně v divadle, její filmografie není proto tak početná jako u jiných oslňujících krásek té doby. Točila s komerčně úspěšnými i umělecky ambiciózními režiséry, víckrát pracovala například s Mariem Bonnardem (TŘICET VTEŘIN LÁSKY – Trenta secondi d′amore, 1936) nebo Mariem Mattolim (DÁMA V BÍLÉM – La dama bianca, 1938). Jejími partnery před kamerou byli populární milovníci té doby jako Amedeo Nazzari, Nino Besozzi, pochopitelně také slavný Vittorio de Sica (K VAŠIM SLUŽBÁM, MADAM – Ai vostri ordini, signora, 1939). Příležitostně se věnovala i zpěvu a například s Nino Besozzim nahrála několik gramofonových desek.

Jedním z těch, kteří Else Merlini sekundovali před kamerou, byl také Renato Cialente (1897-1943). S tímto hercem spojila Elsa Merlini v roce 1934 svůj soukromý i pracovní život. Založili vlastní divadelní společnost Merlini-Cialente, která uváděla nejen italský repertoár, ale i světovou klasiku (například hry A. P. Čechova). S Cialentem pochopitelně hrála i ve filmu, naposledy to byl historický životopisný titul KRÁLOVNA NAVARSKÁ (La regina di Navarra, 1942), který patřil k tomu hodnotnějšímu, co Elsa Merlini natočila. Renato Cialente tragicky zahynul v listopadu 1943, když jej při odchodu z divadla srazilo německé auto.

Cialentova tragická smrt Elsu Merlini hluboce zasáhla a dočasně se zcela stáhla do soukromí, později se vrátila k divadlu a v padesátých letech znovu začala točit i filmy. Zatímco v divadle opět excelovala v různorodém repertoáru, ve filmu na ni čekaly již jen menší role. Výjimkou byla komedie PŘEDSTAVUJE SE KRÁSNÁ KOMORNÁ (Cameriera bella presenza offresi, 1951), která byla napsána přímo pro ni a hereččin návrat na plátna kin po devítileté přestávce měl tehdy značnou publicitu. Větší uplatnění našla v rozhlase a později také v televizi, kde v 50. a 60. letech účinkovala v řadě adaptací slavných divadelních her.