Caterina Boratto (1915 - 2010)

Italská herečka Caterina Boratto se jako osobitá představitelka hlavních rolí prosadila již před druhou světovou válkou, dnes ale zůstává v povědomí spíše díky svým skromnějším výstupům ve Felinniho filmech z pozdější doby. Narodila se v Turíně a od mládí vynikala především ve zpěvu, v tomto oboru se pak zdokonalila studiem v Římě. Významná divadelní herečka Evelina Paoli ji pak doporučila režiséru Brignonovi pro hlavní roli v hudebním filmu ŽÍT (Vivere, 1937) ve dvojici s tehdy populárním tenorem Tito Schipou, s nímž údajně měla i poměr.

Režisér Guido Brignone angažoval Caterinu Boratto do více filmů, především ale mezinárodní úspěch snímku ŽÍT jí přinesl nabídku od americké společnosti MGM točit v Hollywoodu. Příběhy evropských hereček v Americe končívaly dvojím způsobem – buď získaly slávu nebo se s nepořízenou vracely zpět domů. Caterina Boratto byla ten druhý případ a bez jediné hollywoodské role se v roce 1939 vrátila do Itálie. Znovu s Tito Schipou pak natočila film KDO JE ŠŤASTNĚJŠÍ NEŽ JÁ (Chi e più felice di me, 1939).

Caterina Boratto nedisponovala oslnivou krásou jako její o něco slavnější kolegyně Doris Duranti nebo Luisa Ferida, navenek navíc působila chladně a rezervovaně, ve skutečnosti ale byla citlivou osobností a navíc – což bylo podstatné – výbornou herečkou. Filmové herectví ovšem nebylo její prioritou, nadále se věnovala divadlu, za druhé světové války navíc prožila několik osobních tragédií, z nichž se zotavovala na soukromé klinice v Turíně. Ředitel kliniky Armando Ceratto se následně stal jejím manželem, mezitím ale stihla ještě krátkou romanci s hercem Amedeem Nazzarim, s nímž hrála ve filmu PŘÍBĚH CHUDÉHO MLADÉHO MUŽE (Romanzo di un giovane povero, 1942).