Franca Valeri (1920 - 2020)

Franca Valeri, vlastním jménem Alma Franca Maria Norsa, se narodila v Itálii 31.července 1920 v Miláně. V rodokmenu rodiny se již jedna herečka objevila a to Fanny Norsa, která žila v osmnáctém století.

Francouzský básník a kritik Paul Valéry se stal pro Francu podnětem pro přijetí uměleckého jména Valeri a to hned na počátku své kariéry v 50.letech minulého století. Svoji kariéru začala v rozhlase, kde vytvořila postavu Signorina Cesira" and "Signora Cecioni" v pořadu IL ROSSO E IL NERO. Zde se tvořila generace herců „italské komedie“. Její postava Cesiry přechází postupně z rozhlasu i do televize. Stává se „noblesní dámou“ jako současný portrét pokrytectví buržoazie.

Její divadelní debut byl v roce 1950 v divadle Il Teatro dei Gobbi (společně s Alberto Bonuccim a Vittorio Capriolim, který se později stal jejím manželem). Jednalo se o série satir současné společnosti. Ve stejném roce debutovala i ve filmu v roli Mitzy ve snímku LUCI DEL VARIETA. Jednalo se o film Alberto Lattuady a Federica Felliniho (u něj to byl režijní debut). Následují snímky jako ZNAMENÍ VENUŠE (Il segno di Venere) – 1955, zde hraje roli Cesiry po boku Sophie Loren, nebo BIGAMISTA (Il Bigamo) s Marcellem Mastroiannim – 1957 zde jako Isolina Fornaciari. Velmi úspěšná je komedie JÁ, JÁ, JÁ…. A TI DRUZÍ, kde si zahrála novinářku a film se jen hemží italskými hereckými osobnostmi typu Gina Lollobrigida, Silvana Mangano, Marcello Mastroianni, Vittorio de Sica a další.

Ve filmech dostávala Franca Valeri hlavně vedlejší role ošklivek, nešťastných služek, či žen hledající muže. Ve filmu se zatím naposledy objevila roku 2003 ve snímku TOSCA E ALTRE DUE jako Emilia. Za tuto roli byla v roce 2004 nominována na Stříbrnou stuhu za nejlepší ženský herecký výkon. Známá je její spolupráce s italskou televizí, kde podílela v režii Antonello Falqui na pořadech STUDIO UNO (1966), SABATO SERA (1967), ale i na mnoha dalších – STUDIO 80 (1980), CIPRIA (1982) nebo MAGAZINE 3 (1993).