Jacques Fabbri (1925 - 1997)   † 72 let

Francouzský herec Jacques Fabbri se celý život věnoval hlavně divadlu, proslavila jej jedna titulní role v televizním seriálu, hrál ale také vedlejší postavy ve více než čtyřiceti filmech. Narodil se v Paříži do rodiny italského původu a uměleckých zájmů, jeho vlastní jméno bylo Fabricotti, později je zkrátil do pseudonymu Fabbri, respektive Fabri. Původně studoval práva, ale po druhé světové válce se rozhodl pro herectví a kromě tvrdé školy v kabaretech a nočních podnicích studoval u slavných divadelních osobností jako byla Tania Balachova, Michel Vitold nebo Henri Rollan.

Počátkem padesátých let vystupoval na scéně Théâtre de la Huchette, v roce 1953 pak založil vlastní divadelní společnost, s níž vystupoval postupně v několika pařížských divadlech. V divadle nejen hrál, ale věnoval se i režii, značný úspěch zaznamenala historická komedie Husaři, která se pak dočkala i stejnojmenné filmové verze (HUSAŘI – Les hussards, 1955), v níž ovšem Fabbri nehrál. Ke zviditelnění mu ale pomohly menší role v dobově populárních veselohrách jako PĚŠKY, NA KONI A VOZEM (À pied, à cheval et en voiture, 1957) a PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ (À pied, à cheval et en Spoutnik, 1958), všestranné herectví ale prokázal i v dramatičtější poloze, otce hlavní hrdinky hrál například v Decoinově filmu PAŘÍŽSKÁ DLAŽBA (Le pavé de Paris, 1960). Jedinkrát se pustil i do filmové režie (NOHY V SÁDŘE – Les pieds dans le plâtre, 1965), ovšem bez velkého úspěchu.

Mezitím se Jacques Fabbri také oženil a se svou hereckou kolegyní Claude Collas měl dvě dcery. Zatímco v 60. letech hrál méně ve filmu, řadu příležitostí dostal v televizi, kde hrál v seriálech a adaptacích divadelních her. Byla to nakonec televize, která jej nejvíce proslavila, když hrál hlavní roli Napoleonova tajného agenta v populárním historickém seriálu SCHULMEISTER, CÍSAŘSKÝ ŠPIÓN (Schulmeister, espion de l´empereur, 1971). S filmem spolupracoval již jen výjimečně, připomeňme ale například roli policejního komisaře v kriminálce PODEZŘELÍ (Les suspects, 1974), jako řidič se objevil v komedii JSEM NESMĚLÝ, ALE LÉČÍM SE (Je suis timide, mais je me soigne, 1978), jedním z protivníků titulní hrdinky (Romy Schneider) byl v meziválečném dramatu BANKÉŘKA (La banquiere, 1980).

Své aktivity v divadle ukončil Jacques Fabbri koncem sedmdesátých let, často jej pak ale diváci mohli vidět ještě v televizi. Poslední filmovou roli dostal v italské komedii STAROST A ROZKOŠ (Croce e delizia, 1995). Jacques Fabbri zemřel na Štědrý den v roce 1997 ve věku 72 let.