Marisa Merlini (1923 - 2008)

Italská herečka Marisa Merlini byla oblíbenou představitelkou velkých filmových rolí hlavně v 50. a 60. letech, aktivní před kamerou byla ale až do doby těsně před svým úmrtím. Pocházela z Říma a vyrůstala v početné rodině, kterou opustil otec. Marisa od dětství projevovala sklony k herectví, hrála v dětském divadle, později kromě studií navštěvovala hodiny rétoriky, kvůli obživě rodiny ale začala v sedmnácti letech pracovat jako prodavačka. V parfumerii, kde prodávala, si jejího zjevu povšimla Mariuccia Macario, manželka proslulého herce a kabaretiéra Erminia Macaria.

Po boku Totò opět slavila úspěch na jevišti, pochopitelně hrála i v několika jeho filmech z přelomu 40. a 50. let (CÍSAŘ Z CAPRI - L'imperatore di Capri, 1949), později hrála také s dalším populárním komikem Aldem Fabrizim. Během padesátých let odehrála i několik postav v historických kostýmech, většinou to byly dobrodružné filmy, v životopisném snímku NAPOLEON (Napoleone, 1951) ztvárnila císařovnu Josefínu. V její filmografii té doby ale začaly převažovat tituly označované dnes jako komedie po italsku (commedia all'italiana), v nichž zúročila svůj šarm a temperament. Hrála například s Marcellem Mastroiannim a znovu také s Vittoriem de Sicou (MANŽEL DVOU ŽEN - Il bigamo, 1955; OTCOVÉ A SYNOVÉ - Padri e figli, 1957; LÉKAŘ A ŠARLATÁN - Il medico e lo stregone, 1958).

Největší popularitu jí ale přinesla postava porodní asistentky Annarelly, do níž se zamiluje vrchní strážmistr Carotenuto (Vittorio de Sica) ve filmech CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE (Pane, amore e fantasia, 1953) a CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (Pane, amore e gelosia, 1954). První ze jmenovaných filmů jen v italských kinech vidělo více než dvanáct miliónů diváků, získal ocenění i v mezinárodním měřítku a dodnes patří k nejvýznamnějším zástupcům poválečné italské kinematografie. I když byla Marisa Merlini již populární herečkou, účast na filmech o chlebu a lásce ji katapultovala mezi největší hvězdy italského filmu. Vedle již zmíněných filmů připomeňme u nás neznámou komedii PRÁZDNINY (Tempo di villeggiatura, 1957 - tady hrála opět s Vittoriem de Sicou), za niž získala prestižní Stříbrnou stuhu udělovanou italským syndikátem filmových novinářů.

Ještě v šedesátých letech obohatila Marisa Merlini svou filmografii o několik dalších úspěšných komedií, postupně se ale přehrála do rolí autoritativních matek, nevyhnula se ani dobové oblibě žánru westernů (VELKÉ TICHO - Il grande silenzio, 1968). Jestliže jiné italské herečky hrály často i v zahraničí, Marisa Merlini k natáčení mimo Itálii vyjížděla jen výjimečně, přesto v její bohaté tvorbě najdeme i zastoupení francouzských nebo německých filmů. V koprodukci se Španělskem natočila film DRAMA ŽÁRLIVOSTI (Dramma della gelosia, 1969), opět s Marcellem Mastroiannim, ze spolupráce s dalšími významnými režiséry připomeňme Alberta Lattuadu (OH, SERAFÍNA - Oh, Serafina, 1976).