Ferruccio Cerio (1904 - 1963)

Italský režisér Ferruccio Cerio se jako úspěšný filmař uvedl za druhé světové války, nedlouho nato ale jeho kariéru zničila příslušnost k Mussoliniho režimu, pro nějž pracoval až do jeho pádu. Cerio pocházel ze starobylé Savony na severu Itálie a původně vystudoval medicínu - v tom ostatně nebyl mezi italskými režiséry výjimkou - ale lékařské profesi se nikdy nevěnoval. Hned po studiích zamířil k divadlu, později k filmu, kde se začal prosazovat jako scénárista. Již na scénářích k filmům jiných režisérů projevil svůj sklon k historickým příběhům, například snímek GIULIANO DE MEDICI (1941), který natočil Ladislao Vajda.

Když v roce 1943 začali postupující Američané ohrožovat Řím, Mussolini se s hrstkou věrných přesunul na sever Itálie, kde s podporou německé armády vznikl dočasný státní útvar Italská sociální republika. Přesídlila sem i část filmařů, kteří v improvizovaných podmínkách v Benátkách pokračovali v natáčení filmů. Mezi nimi byl i Ferruccio Cerio, který zde realizoval filmy VĚZENÍ (La prigione, 1943) a ROSALBA (1944), ovšem bez účasti skutečných hereckých hvězd.

Díky napojení na Mussoliniho režim až do jeho konce se po válce Cerio nemohl vrátit do Itálie a své aktivity přesunul do Španělska, kde natočil několik méně významných filmů, některé i s italskými herci (KŘIK - L'urlo, 1948). Teprve počátkem padesátých let se vrátil do Itálie a opět se věnoval zpracování historických témat (VYPLENĚNÍ ŘÍMA - Il sacco di Roma, 1952; TRIPOLIS, KRÁSNÁ PŮDA LÁSKY - Tripoli, bel suol d'amore, 1953). I když se mu do jeho posledních filmů podařilo opět angažovat slavné herce v čele s Albertem Sordim, nebyl Cerio s výsledky své práce spokojen a v polovině 50. let na další angažmá ve filmu rezignoval. Jako režisér pak ale krátkou dobu patřil k průkopníkům italského televizního vysílání.

Ferruccio Cerio zemřel v Římě 23. dubna 1963 ve věku 58 let.