Sonia Viviani 0 let

Italská herečka Sonia Viviani, se narodila v roce 1958 v Římě. Ve své herecké kariéře mezi roky 1974 a 1994 vytvořila něco přes třicet rolí, převážně v erotických komediích, hororech a poliziottescu. Sonia občas hrála pod pseudonymy, odvozenými z jejího jména, jako Sonia Vivani či Sophia Vivianson.

Sonia se sama rozhodla kontaktovat Luigiho Comenciniho, když hledal mladou dívku do filmu DELITTO D'AMORE (ZLOČIN Z LÁSKY) 1974. V doprovodu své matky šla Sonia na konkurz, ale nebyla vybrána. Krásné dívky si ale všimli i ostaní filmaři a tak v roce 1973 debutovala při natáčení povedeného zločineckého snímku Pasquala Squitieriho , I GUAPPI. Film měl premiéru 23. února 1974 a aby mohla Sonia vůbec natáčet, podepisovala smlouvu ještě její matka, neboť Sonia byla v době natáčení teprve patnáctiletá. Hned při debutu natáčela s Francem Nerem či Claudií Cardinale.

V roce 1974 dostala Sonia hned další roli a to v erotickém dramatu CARNALITA. Roku 1976 byl Adriano Celentano oceněn Stříbrnou stuhou, za své komediální drama YUPPI DU (1975), kde si stále ještě neplnoletá Sonia, zahrála dívku Gina Santercoleho. Rok 1975 byl pro Soniu nejplodnějším, když se objevila celkem v pěti filmech. Kromě YUPPI DU, to byl například horor UN URLO NELLE TENEBRE, kde Sonia ztvárnila posedlou Sherry a tímto natáčením nebyla vůbec nadšena. Navíc její role „umírá" po několika sekvencí. Z jiného soudku je to komedie AMORI, LETTI E TRADIMENTI (role Paoly). Tuto komedii režíroval Alfonso Brescia a s ním natočila Sonia také například snímek. FRITTATA ALL´ITALIANA (1976). Tak vznikl v oblasti italské erotiky zajímavý pár ve spojení Brescia-Viviani. Sonia vzpomíná, že Alfonso Brescia byl její učitel, protože s ním začala chápat jak se cítit na „place" a jaký význam je zapotřebí tomu dát. Jejich úplně první společný film byl snímek L´ADOLESCENTE (1976). Posledním společným snímkem, pak byl v roce 1978 film L´ULTIMO GUAPPO, se skvělým Mario Merolou.

Velkou popularitu si získala Sonia v Turecku díky filmu TESEKKÜR EDERIM BÜYÜKANNE (1975), kde jí režisér Osman F. Seden svěřil roli Suzan. Tento film je remake snímku GRAZIE...NONNA (1975) s Edwige Fenech. Film získal ocenění v turecké Ankaře, ale v Itálii zatím zvěřejněn nebyl. Přitom se k tomuto filmu dostala Sonia náhodou a to díky místní herečce, která odmítla zahrát nahou scénu ve sprše. Sonia se ale díky tomu stala tureckou filmovou hvězdou a získala takovou popularitu, že jí v Turecku na ulicích oslovovali "nonna". Díky úspěchu Osman F. Seden obsadil o rok později Soniu znovu a to ve filmu DELICESINE, který vypráví příběh o krásné náladové zahraniční herečce, která přijíždí pracovně do Turecka a je unesena gangem tří únosců. Její úspěch je v Turecku tak velký, že Sonia dostává exkluzivní smlouvu a možnost zůstat v Turecku nastálo. Sonia to ovšem z nostalgických důvodů k Itálii odmítá. Přesto v Turecku stráví půl roku a její fotografie jsou zveřejněny v nejdůležitějších tureckých časopisech.