Osobitý režisér Raoul Ruíz měl pozoruhodný debut. Snímek Tři Smutní Tygři (1968) byl výmluvný a natočil jej ještě ve své rodné zemi. Řekl o něm toto: ¨Je to film bez příběhu. Je to rub příběhu. Někdo někoho zabije. Jsou zde veškeré prvky příběhu, ale jsou použity jako krajina a krajina je použita jako příběh.¨
Po emigraci žil celý život v Paříži se svojí ženou, rovněž filmařkou (podílela se na střihu mnoha jeho filmů). Zde vznikla většina Ruízových děl, točil ale i v italské či portugalské produkci. V 70. a 80.letech režíroval desítky inovativních titulů a získal si věhlas mezi evropskými kritiky jako představitel avantgardy a tvůrce nízkorozpočtových originálních, uměleckých filmů, plných ironie a surrealistických prvků. Klíčovými díly z tohoto období byla trojice mistrovských surrealistických děl Tři koruny námořníka (1983) a Město Pirátů (1984)
Teprve od 90.let se pouštěl i do větších projektů se známými herci jako John Hurt. Jedním z vrcholu jeho tvorby byla čtyřapůlhodinová freska Tajemství Lisabonu (2010), kterou u nás měli možnost shlédnout i trpěliví diváci na FebioFestu. Ruíz byl čtyřikrát nominován na Zlatou Palmu v Cannes. Na tomto fetivalu bylo pak posmrtně uvedeno jeho poslední dílo Noc naproti (2012) o muži, který vidí přicházet smrt. O svých filmech říkal, že musí být viděny víckrát, stéjně jako předměty v domě nebo obrazy. Byl znamenitý teoretik a své názory shrnul na dvojdílné publikaci Poetics of Cinema.
V roce 2010 mu ještě lékaři zachránili život, když mu diagnostikovali rakovinu jater a ta mu byla transplantována. O rok později ale přišli komplikace v podobě plicní infekce a v srpnu 2011 ve věku 70 let umírá.