Ernst Nadherny (1885 - 1966)   † 80 let

Rakouský herec Ernst Nadherny se prosadil především v divadle, příležitostně ale i ve filmech, v nichž mu byly svěřovány postavy šlechticů, ředitelů nebo důstojníků. Pocházel z české šlechtické, původně úspěšné podnikatelské rodiny Nádherných z Borutína. V 19. století se rodina rozdělila do tří linií, zvláště potomkům české větve se podařilo začlenit se do nejvyšších aristokratických kruhů a patřilo jim několik panství, připomeňme alespoň romantický zámek ve Vrchotových Janovicích u Benešova. Ernst ale pocházel z rakouské linie, která sice nevlastnila žádné pozemky, její členové se ale uplatňovali ve státních službách.

Filmová kamera jej zaznamenala poprvé až v jeho padesáti letech, kdy se objevil v romantickém snímku DENÍK MILENKY (Tagebuch der Geliebten, 1935), v témže roce se s vídeňskými herci zúčastnil velkého turné po Itálii. Díky tomu mu pak italský režisér Goffredo Alessandrini nabídl větší roli rakouského barona ve svém filmu KAVALÉRIE (Cavalleria, 1936). Několikrát jej ke spolupráci přizval režisér E. W. Emo (NESMRTELNÝ VALČÍK - Unsterblicher Walzer, 1939; VÍDEŇ 1910 - Wien 1910, 1943). Kromě Rakouska točil i v Německu, připomeňme například film PLÁTNO Z IRSKA (Leinen aus Irland, 1939), v němž se setkal s českým idolem Rolfem Wankou, některé filmy z té doby byly uvedeny i v tehdejších československých kinech.

Po anšlusu Rakouska v roce 1938 se vídeňská divadla dostala do krize a Nadherny byl penzionován. Z Rakouska odešel a dva roky pobýval v Karlových Varech, kde později dostal nabídku vystupovat v místním divadle, například v Schillerově hře Úklady a láska, pohostinsky hrál také v Plzni. S Karlovými Vary je ovšem spojena i tragédie v soukromém životě, protože tady utrpěla vážný úraz jeho manželka Marthe a krátce nato zemřela ve Vídni. Nadherny se pak v roce 1941 v Karlových Varech podruhé oženil s Amalií Panholzer (1903-1966). O rok později se vrátil do Vídně, kde začal působit jako režisér ve Wiener Bürgertheaters, později i v dalších vídeňských divadlech.

K filmu se vrátil po devítileté přestávce v roce 1953, v Německu točil s úspěšným režisérem Ernstem Marischkou, s nímž ostatně spolupracoval i v divadle. Mihnul se po boku Romy Schneider v malé roli jednoho z politiků ve filmu MLÁDÍ KRÁLOVNY VIKTORIE (Mädchenjahre einer Königin), větší příležitosti dostal v Marischkových dalších filmech SEDM LET NEŠTĚSTÍ (Scherben bringen Glück, 1957) nebo ZPRONEVĚŘENÉ NEBE (Der Veruntreute Himmel, 1958), pod režijním vedením jeho bratra Huberta Marischky ztvárnil postavu rektora univerzity v muzikálu PERLA Z TOKAJE (Die Perle von Tokay, 1954). Ke zviditelnění mu ale nejvíce pomohl slavný italský film Luchina Viscontiho VÁŠEŇ (Senso, 1954), v němž hrál rakouského generála ve Veroně.