Molière (1622 - 1673)

- „Pane, vy zde jíte, vy zde spíte !"- „A píši sire, hlavně píši !"

V roce 1641, nebo 1642, poznává hereckou rodinu Béjartových. V létě 1643 předává úřad mladšímu bratrovi, nechává si vyplatit matčin podíl a společně s Béjartovými a pěti dalšími herci zakládá 30. července 1643 divadelní společnost L'Illustre Théâtre. Od června 1644 začal používat umělecké jméno Moliére. Po dvou letech společnost krachuje a Moliére se ocitá ve vězení pro dlužníky. L'Illustre Théâtre se připojuje ke společnosti Charlese du Fresneho, která má finanční podporu knížete d'Épernona (Bernard de Nogaret de La Valette d'Épernon, 1592 - 1661, jeden čas u něj pracoval jako tajemník Jean-Louis Guez de Balzac) a hraje v jižní a západní Francii. Repertoár se skládal s komedií a tragikomedií tehdy současných autorů, často ve stylu Commedia dell'arte, která je v tomto období na vrcholu popularity. Roku 1653 je poznán svým přítelem ze studií - princem de Conti (Armand de Bourbon, prince de Conti, 1629 - 1666) a získává doporučující dopis. Roku 1655 napsal Moliére hru POTŘEŠTĚNEC. Je to počátek jeho nejplodnějšího autorského období. Do své smrti, roku 1673, uvede dalších 31 her. Zlomem byl rok 1658. Po 13 letech vandrování přijela herecká společnost do Rouen. Zde se Moliére setkal s dramatikem Pierrem Corneillem (1606 - 1684). Tito dva pánové plus Jean Racine (1639 - 1699) jsou řazeni k nejvýznamnějším divadelním autorům francouzké klasiky (zhruba 1660 až 1715).

Druhé setkání proběhlo s Filipem I. Orléanským. Šlo o to, že francouzská šlechta vlastnila v té době kamenná divadla. Zdrojem, odkud byl doplňován (obmněnován) herecký sbor, byly kočovné společnosti. Moliérovi bylo nabídnuto odehrát představení v Louvru, před dvorem Ludvíka XIV. Poctu přijal, rozhodl se pro Corneilliovu tragédii NICOMÉDE, na závěr přidal frašku ZAMILOVANÝ DOKTOR. Právě poslední hra se mladému králi natolik zalíbila, že nabídl Moliérovi hostování v hotelu du Petit-Bourbon. Šlo o vícefunkční palác, patřící Bourbonům, stojící na dnes neexistující rue d'Autriche. Ani on dnes neexistuje. Na jeho místě (východní strana Louvru) najdete kolonádu de Perrault, pojmenovanou po architektu Claude Perraultovi, který se na přestavbě Louvru podílel. V podstatě se jednalo o kamenné divadlo, kde už hrála italská divadelní skupina Tiberia Fiorilliniho (1608–1694). V listopadu 1659 zde napsal a uvedl komedii SMĚŠNÉ PRECIÓZKY.

S prvními úspěchy získává i první nepřátele. Jakoby někdo zatlačil na úřady, které najednou vyžadují přesné plnění zákonů a preambulí. Výsledkem je, že Moliére nemůže tři měsíce hrát a nakonec se musel vystěhovat. Sezónu roku 1961 zahajuje v Královském paláci, ale přichází další rána. Hra DON GARCIA NAVARRSKÝ ANEB ŽÁRLIVÝ PRINC je propadák. Moliére ji napsal a uvedl od stolu. Zapoměl na starou zkušenost všech bláznů - že hra se brousí léty opakovaným hraním a reakcí publika. Herce učí každý výkřik hrůzy a smích každé děvky. Ve stejném období se sbližuje s osmnáctiletou Armandou Béjartovou. Ta jej autorsky inspiruje a roku 1662 vzniká napůl autobiografická ŠKOLA PRO ŽENY. Snad to tušil, napsal vyloženě „ženskou hru", kde pomyslný kalich hořkosti dává vypít mužům, nikoliv ženám. Hra má úspěch. Král uděluje Moliérovi roční apanáž 1000 liverů a stává se kmotrem jeho syna Luise. V květnu 1664 se připravuje slavnostní otevření versaillských zahrad. Společně s Jean-Baptistem Lullym (1632-1687, hudební skladatel, baletní mistr) připravil Moliére několik her. Je to PRINCEZNA Z ELLIDY, SŇATEK Z DONUCENÍ, PROTIVOVÉ. Šestý den se hrál TARTUFFE, který téměř rozložil Francii. Proti hře se vymezil „starý dvůr". Šlo o skupinu církevních hodnostářů a šlechticů, semknutých kolem Anny Rakouské. Hlasy šly tak daleko, že hru považovali za pomlouvačnou, líčící ve skutečnosti nám dodnes záhadný vztah kardinála Mazarina a Anny Rakouské. Král kapituloval a hru zakázal. Do konce života bojoval Moliére za očištění hry a svého jména. Odvrátil se od něj i princ de Conti, v tu dobu umírající syfylitik, pevně věřící v Boha.