Giorgio Bianchi začínal v němé éře jako filmový herec, přes různé profese se pak dostal k režii a od začátku druhé světové války až do konce života natočil přes čtyřicet filmů různých žánrů. Pocházel z Říma a po studiích na průmyslové škole vystřídal několik zaměstnání, koncem dvacátých let se dostal k filmu. Ústřední mileneckou dvojici vytvořil s hvězdou němé éry Carmen Boni v Benedettiho filmu LA GRAZIA (1929), později se objevil ve významném Blasettiho filmu MATKA ZEMĚ (Terra madre, 1930).
Větších úspěchů dosahoval Bianchi v padesátých letech díky četnější spolupráci s populárními herci jako byli Alberto Sordi nebo Vittorio de Sica, s nímž natočil například filmy DOBROU NOC... ADVOKÁTE (Buonanotte... avvoccato, 1955), HRABĚ MAX (Il conte Max, 1957) nebo MRAVOKÁRCE (Il moralista, 1959). V neméně úspěšné veselohře STALO SE VE VĚZNICI (Accadde al penitenziario, 1955) se po bok Sordiho postavili další oblíbení komici Aldo Fabrizi a Peppino de Filippo. Také s Peppinem de Filippem točil vícekrát, s ním a nejslavnějším italským komikem Totò natočil film TOTO A PEPPINO ROZDĚLUJÍ BERLÍN (Totò e Peppino divisi Berlino, 1962). Pro jeden film angažoval i neméně slavného francouzského komika Fernandela (STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ - Il cambio della guardia, 1963).
Ještě krátce před smrtí byl Giorgio Bianchi velmi aktivním a jen v roce 1967 přišly do kin tři jeho filmy, jedním z těch posledních byl komediální povídkový film ČTYŘI TAXIKÁŘI (I quattro tassisti, 1967). Giorgio Bianchi zemřel v Římě 9. února 1967 ve věku 63 let. Jeho manželkou byla divadelní a příležitostná filmová herečka Pina Borione (1902-1988).