Francouzský herec Philippe Lemaire se na domácí půdě stal hvězdou již krátce po druhé světové válce, u nás je známý spíše až z pozdějších kostýmních dobrodružných filmů ze šedesátých let. Narodil se v Moussy-le-Neuf nedaleko Paříže do rodiny s námořnickou tradicí, v dětství přišel o oba rodiče a byl vychován u tety. Studoval na internátních školách ve Fontainebleau a Paříži, po válce si krátce zahrával s myšlenkou vstoupit k námořnictvu, jak bylo v jeho rodině tradicí, mezitím se ale díky svému vzhledu začal prosazovat jako model.
Teprve počátkem 50. let začal Philippe Lemaire hrát také divadlo, mezitím se také poprvé oženil, první manželství s divadelní herečkou Nicole Pinton však vydrželo jen dva roky (1949-1951). Během padesátých let točil Philippe Lemaire několik filmů ročně, hrál převážně hlavní role, střídal různé žánry, stejně tak i slavné herecké partnerky jako Jeanne Moreau, Michèle Morgan nebo Françoise Arnoul. Z významnějších režisérů připomeňme J. P. Melvilla, s nímž natočil drama KDYŽ BUDETE ČÍST TEN DOPIS (Quand tu liras cette lettre, 1953). Tady byla jeho partnerkou herečka Juliette Gréco (*1927), která se v témže roce stala jeho druhou manželkou, rok po svatbě se jim narodila dcera Laurence-Marie Lemaire (*1954).
S režisérem Alexandrem Astrucem natočil Lemaire mezinárodně oceněný film ŠPATNÉ ZNÁMOSTI (Les mauvaises rencontres, 1955), jinak se ale pohyboval spíše v nenáročných titulech, komerčně ovšem velmi úspěšných. V roce 1956 se rozvedl s Juliette Gréco, o tři roky později uzavřel třetí sňatek s Claude Bouton, s níž pak měl ještě jednoho syna. Koncem padesátých let dospěla Lemairova hvězdná sláva ke konci, ke slovu přišla nová vlna a noví herci, byť mladší jen o pár let (Trintignant, Belmondo, Delon). Philippe Lemaire ale brzy našel novou polohu ve vedlejších rolích v historických kostýmech, v nichž se v mezinárodním měřítku zviditelňoval po celá šedesátá léta.
Jako šéf pařížské policie generál Gaston de Ferrussac se objevil ve slavném filmu CARTOUCHE (1962), v menší roli markýze de Vaudreuil jsme jej mohli vidět po boku Jeana Maraise ve filmu ŽELEZNÁ MASKA (Le masque de fer, 1962). Co se týče dobrodružných historických filmů, nejčastěji točil s Bernardem Borderie, poprvé spolu pracovali na filmu RYTÍŘ DE PARDAILLAN (Le chevalier de Pardaillan, 1962). Ve dvou dílech Borderieho ságy o krásné Angelice se pak Lemaire objevil jako intrikánský hrabě de Vardes (ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ - Angélique, marquise des anges, 1964; ANGELIKA A KRÁL - Angélique et le roi, 1966). S Borderiem točil Lemaire naposledy v roce 1967 (PROTIGANGOVÁ BRIGÁDA - Brigade antigangs, 1967).