Mario David (1927 - 1996)

U nás je francouzský herec Mario David známý především díky účasti ve Funèsových filmech, jeho umělecká kariéra byla ale bohatější a obsáhla i divadlo, na svém kontě má přes osmdesát filmových rolí, jeho práce pro televizi zahrnuje více než dvacet položek převážně v seriálech. Narodil se jako Jacques Paul Marie Jules David ve městě Charleville-Mezières na hranicích s Belgií. Od dětství byl přitahován světem cirkusu, kde také začínal jako akrobat a krotitel, později vystupoval i v pařížských kabaretech.

Mezitím v 60. letech začal Mario David hrát také v televizi, a i když hrál jen vedlejší role neobratných a naivních hromotluků, pro řadu slavných režisérů se stal nepostradatelným hercem, často jej oslovoval například Jean Girault nebo Claude Chabrol. Kromě již zmíněné spolupráce s Louisem de Funèsem nelze opominout ani častější natáčení s J. P. Belmondem (MUŽ JMÉNEM LA ROCCA - Un nommé La Rocca, 1961; MUŽ Z HONGKONGU - Les tribulations d'un chinois en Chine, 1965; ZVÍŘE - L'animal, 1977). Co se týče divadla, v roce 1972 se na jevišti Théâtre du Palais Royal znovu vrátil k žádané hře Oscar, později několikrát hrál v různých pařížských divadlech pod režijním vedením Roberta Hosseina (O myších a lidech 1975, Danton a Robespierre, 1979, 1988).

Z dalších společných filmů s Louisem de Funèsem připomeňme roli autodopravce v komedii JEDEN HOT A DRUHÝ ČEHÝ (La zizanie, 1978) nebo úlohu zloděje ve filmu ČETNÍK A MIMOZEMŠŤANÉ (Le gendarme et les extra-terrestres, 1978). Točil ale také s Luisem Buñuelem (TEN TAJEMNÝ PŘEDMĚT TOUHY - Cet obscur objet du désir, 1977), mihnul se i v hodnotných filmech Claude Chabrola (VIOLETTE NOZIERE, 1978; KLOBOUČNÍKOVY PŘELUDY - Les fantômes du chapelier, 1982). Obecně se dá říci, že v 80. letech Mario David točil filmy již jen výjimečně, nadále ale často spolupracoval s televizí.

S filmovou kamerou se Mario David rozloučil s Chabrolovým filmem PEKLO (L'enfer, 1994), krátce předtím točil naposledy také s J. P. Belmondem (NEZNÁMÝ V DOMĚ - L'inconnu dans la maison, 1992). Mario David tehdy řekl, že práce u filmu jej vždy těšila, stěžoval si ale na to, že režiséři si zvykli degradovat jej do malých rolí, v nichž nemohl prokázat své schopnosti. To také vedlo k úbytku nabídek v pozdějším věku a každou příležitost k natáčení v 80. a 90. letech vítal Mario David jako zpestření.