Marc-Gilbert Sauvajon (1909 - 1985)

Francouzský spisovatel Marc-Gilbert Sauvajon se prosadil především jako scénárista, kromě původních scénářů adaptoval do podoby mistrných filmových dialogů také divadelní hry, některé jeho vlastní hry uvádějí dodnes francouzská divadla. Nakonec se se specializací na komediální žánr několikrát pustil i do filmové režie. Narodil se ve městě Valence v oblasti Provence, kde jeho otec působil jako obchodník s obilím. Otec však zemřel, když Marcu-Gilbertovi byly jen dva roky, velkoobchod s obilím pak převzala matka a vynikla jako úspěšná podnikatelka především v době zásobování armády za první světové války.

Na počátku druhé světové války byl záložním důstojníkem zdravotnických služeb, již v roce 1940 se ale vrátil ke psaní. Jeho prvním filmovým scénářem byl melodramatický příběh SLIB NEZNÁMÉ (Promesse à l'inconnue, 1942) o spisovateli a jeho tajemné múze. Od té doby psal souběžně pro divadlo i film, neúnavně, jako scénárista je nakonec podepsán pod bezmála stovkou titulů, samozřejmě značně odlišných kvalit. Z jeho adaptací literárních nebo divadelních předloh připomeňme například přepis části Balzacovy Lidské komedie (VAUTRIN, 1944) nebo detektivku KOMISAŘ BERTHIER (Le secret de Madame Clapain, 1943). Ve spolupráci s řadou úspěšných režisérů psal po druhé světové válce scénáře k několika filmům ročně, v roce 1947 byl také členem poroty na mezinárodním festivalu v Cannes.

Jako svůj režijní debut natočil podle vlastního scénáře kriminální film BAL CUPIDON (1949), který sklidil značný divácký ohlas, ve svých dalších režiích se ale držel osvědčeného komediálního schématu (KRÁL - Le roi, 1949; MŮJ PŘÍTEL SAINFOIN - Mon ami Sainfoin, 1950). Mezitím se filmové verze dočkala i jeho první úspěšná divadelní hra (SLAMĚNÝ MILENEC - L'amant de paille, 1950). V roce 1953 ve vlastní režii uvedl v Théâtre des Capucines svou hru Třináct u stolu, která byla pak o dva roky později zfilmována (TŘINÁCT U STOLU - Treize à table, 1955). Jeho poslední vlastní filmovou režií byla komedie NOČNÍ POVYK (Tapage nocturne, 1952), kterou natočil podle své divadelní hry.

Z jeho scénáristické práce pro jiné režiséry připomeňme úspěšné životní příběhy slavných krásných žen (CÍSAŘSKÉ FIALKY - Violetas imperiales, 1952; KRÁSKA OTERO - La belle Otero, 1954), znovu adaptoval i osvědčené románové předlohy, později začal spolupracovat také s televizí. Svou poslední divadelní hru Hrst plná kopřiv (Une poignée d'orties) uvedl v roce 1970 v divadle Théâtre Michodiere, připomeňme, že tato hra byla o pár let později zpracována i u nás jako televizní inscenace (HRST PLNÁ KOPŘIV, 1974) s herci z Vinohradského divadla.