"Válka se mi hnusí. Nesnáším tuhle politiku prostřednictvím munice... Určitě mne naučila vážit si klidného života a posílila mé přesvědčení, že držet se co možná nejdál od různých vizí znamená být v co možná největším bezpečí.”
Dal se dostatečně dohromady na to, aby už v červnu 1916 mohl jako Rahmat Šejk v “The Maharani of Arakan” vystupovat na londýnském Koloseu a v divadelní práci pokračoval po dalších několik let (roku 1918 například objížděl zemi jako David Goldsmith v “The Bubble”). V roce 1920 se odebral do Ameriky kde cestoval s Robertem Warwickem (“The Dauntless Three”) a následně s Fay Bainterem v “East is West”; v newyorském Booth Theatre v lednu 1921 představoval chrámového kněze v Archerově hře s Georgem Arlissem “The Green Goddess” a v září 1922 sklidil velký úspěch jako Alain Sergyll v Empire Theatre v hitu “La Tendresse”.
Před kamerou poprvé vystupoval v Anglii v letech 1917 a 1919 pod Cecilem Hepworthem a následně u filmové společnosti Broadwest v romantickém dramatu THE SNOW IN THE DESERT (1919). Na newyorském jevišti, právě ve hře “La Tendresse”, si ho všiml režisér Henry King a obsadil jej k Lillian Gishové do vedoucí mužské úlohy v dramatu THE WHITE SISTER (1923). Úspěch se dostavil záhy a divadlo poté kvůli filmu prakticky opustil. Stal se populární hvězdou němých filmů, ať už to byly romantické nebo dobrodružné produkce a díky svému vytříbenému a znělému hlasovému projevu nejenže úspěšně přestál příchod zvuku, ale ještě na něm vydělal (v roce 1941 byla na trh uvedena deska s jím nazpívanou vánoční koledou a sklidila velký úspěch, v roce 2005 ji vydal Deutsche Grammophon na CD). Jeho tmavé vlasy a oči spolu s fyzickými a jezdeckými schopnostmi - většinu “kaskadérských” kousků si prováděl až do pozdních let své kariéry sám - vedly recenzenty ke srovnávání se slavným Valentinem a byl také často obsazován do podobných, exotických postav.
"Mluví se o umělcích, kteří nalezli ve své práci osvobození a je to pravda. Můžete se stát někým druhým v dramatičtějším, krásnějším světě.”