Martin Hollý ml. (1931 - 2004)

Režisér Martin Hollý pocházel z umělecky založené rodiny, byl vnukem evangelického kněze a dramatika Jozefa Hollého (1879-1912) a divadelního herce a režiséra Martina Hollého staršího (1904-1965). Již jako dítě se Martin Hollý mladší díky otci dostal k filmování a jako čtyřletý hrál Jánošíkova malého syna ve slovenském filmu JÁNOŠÍK (1935). Po otci ostatně zdědil také blízký vztah k filmařskému umění a po maturitě na gymnáziu v Novém Meste nad Váhom začal studovat režii v Praze na FAMU. Po dvou letech však studia opustil a začal pracovat ve Štúdiu krátkeho filmu v Bratislavě (1953-1957), později byl asistentem režie na Barrandově (1958-1961). I když pracoval v Praze, na Slovensku natočil koncem padesátých let několik dokumentů, na Barrandově se pak jako pomocný režisér podílel na dvou filmech Ladislava Helgeho. Již v této době získal mezinárodní proslulost, když jeho krátký film NA VEDĽAJŠEJ KOĽAJI (1957) získal cenu za dokumentární film na festivalu ve skotském Edinburghu. V letech 1962-1989 byl Hollý režisérem Štúdia hraných filmov v Bratislavě.

Souběžně začal počátkem 60. let Hollý pracovat také pro televizi, kde točil nejen inscenace a seriály, ale také zábavné, hudební nebo vzdělávací pořady, vracel se také k dokumentární tvorbě. Z televizní tvorby té doby stojí za zmínku inscenace SUDCA A JEHO KAT (1966), která byla dramatizací novely známého švýcarského spisovatele F. Dürrenmatta.

Výrazným mezníkem Hollého práce a slovenské televizní tvorby vůbec byl film BALADA O SIEDMI OBESENÝCH (1968). Jednalo se o adaptaci povídky ruského spisovatele L. Andrejeva, která se vrací k událostem revoluce v Rusku v roce 1905 a soustřeďuje se na postoje k životu a smrti. Hollý zde uplatnil režijní postupy, které poznal při spolupráci s francouzským režisérem Alainem Robbe-Grilletem. BALADA O SIEDMI OBESENÝCH zaznamenala obrovský ohlas, získala Grand Prix a Mezinárodní cenu kritiky na festivalu v Monte Carlu, druhou cenu na festivalu v Sorrentu, v roce 1970 pak Cenu za nejlepší drama na 6. ročníku světového festivalu televizní tvorby v Hollywoodu, nepočítaje v to triumfy na domácí půdě. Protesty ovšem přišly ze Sovětského svazu, který takový pohled na vlastní historii považoval za nepřijatelný a film byl vzápětí zakázán.

Ve filmu pak v této době vytvořil Hollý dva snímky, které na sebe volně navazují, ale zatímco první z nich, MEDENÁ VEŽ (1970), se dodnes považuje za zdařilejší, druhý, ORLIE PIERKO (1972), dosáhl několika ocenění (zde hrála mladá Andrea Čunderlíková). Z další filmové tvorby Martina Hollého zaujalo drama z doby první republiky HRIECH KATARÍNY PADYCHOVEJ (1973) nebo film HORÚČKA (1975), který se sice diskutabilním způsobem vrací k událostem let 1968-1969, nicméně získal Zlatou plaketu na mezinárodním festivalu v italském Avellinu (k oblíbenému tématu účasti českých hereček v Hollého filmech je na místě zmínit zde Reginu Rázlovou). Po několika letech dospěl Hollý k dalšímu uměleckému vrcholu dramatem z první světové války SIGNUM LAUDIS (1980). Tento snímek vzniknul na Barrandově a kromě Vlado Müllera zde hráli jen čeští herci. Z několika domácích ocenění, které film získal, je na místě zmínit Velkou zvláštní cenu poroty na festivalu v Karlových Varech. Také další film NOČNÍ JAZDCI (1981) se obrací k novodobé historii a na pozadí dramatických událostí okolo vzniku Československé republiky rozvíjí osudové střetnutí dvou mužů (R. Brzobohatý, M. Dočolomanský).