Jean Vilar (1912 - 1971)

Jméno francouzského režiséra a herce Jeana Vilara je spojeno především s progresívní divadelní scénou Théâtre National Populaire a s dnes již legendárním festivalem v Avignonu, u jehož zrodu stál. Těmito dvěma projekty, ale i dalšími aktivitami se Jean Vilar zařadil mezi nejvýznamnější osobnosti francouzského divadelnictví dvacátého století. Narodil se jako Jean-Louis Como ve městě Sete na jihu Francie a pocházel z rodiny drobného obchodníka. Základy uměleckého vzdělání mu poskytl otec, který jej vedl ke hře na housle. Začal studovat literaturu na univerzitě v Montpellier, ale touha vymanit se z provinčního světa jižní Francie jej přiměla k odchodu do hlavního města.

Již za války založil Jean Vilar vlastní divadelní společnost, s níž cestoval po Francii a tady byly počátky jeho nadšení hrát na veřejných prostranstvích pro široké masy diváků. Ignorace rozdílů v sociálním postavení diváků a bourání pomyslných i skutečných hranic mezi jevištěm a hledištěm provázely Vilarovu tvorbu i v následujících letech. Jeho prvním velkým úspěchem byla režie hry Vražda v katedrále se 150 reprízami v Théâtre de l'Atelier (1946). Krátce po válce se dostal poprvé i před filmovou kameru a jako tulák se objevil v Carného slavném filmu BRÁNY NOCI (Les portes de la nuit, 1946).

V rámci multikulturně pojatého Týdne umění v Avignonu založil Jean Vilar v roce 1947 tradici divadelního festivalu, který se pravidelně konal na nádvoří Papežského paláce každoročně v červenci za účasti řady francouzských herců a režisérů. Jean Vilar byl ředitelem festivalu až do své smrti. V témže roce 1947 obnovil Vilar dřívější divadlo Théâtre National Populaire (známé též pod zkratkou TNP a v českých pramenech často uváděné jako Národní lidové divadlo). Prozatím také znovu příležitostně hrál ve filmu, například v kriminálce KŘIŽOVATKA ZLOČINU (Le carrefour du crime, 1947) ztvárnil policejního inspektora, vedlejší role odehrál ve dvou filmech Henriho Calefa, později se objevil v úloze faráře ve slavném Cayattově justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950).

V Avignonu a TNP začal Vilar realizovat své představy o moderním divadle, vycházel z předválečné avantgardy, jeho cílem ale zůstávalo především zpřístupnit divadlo nejširší divácké obci. Jako režisér zpracoval řadu slavných děl domácí i světové klasiky, nevyhýbal se ani moderně, často si sám připsal i hlavní roli (Le Cid, 1949; Lakomec, 1952; Macbeth, 1954; Jindřich IV., 1957; Zadržitelný vzestup Artura Uie, 1960). Hlavní hvězdou jeho hereckého souboru byl ale Gérard Philipe (Princ Bedřich Homburský, Ruy Blas), mezi ženské protagonistky pronikla María Casares (Marie Tudorovna, Faidra). Vedle dalších významných divadelních herců jako byli Daniel Sorano nebo Georges Wilson je na místě připomenout i začínajícího Philippa Noireta, který později ve svých pamětech věnoval Vilarovi uctivou vzpomínku. V době, kdy byl Jean Vilar ředitelem TNP (1951-1963), navštívilo jeho představení přes pět miliónů diváků, soubor vystupoval často také v zahraničí a nakonec navštívil třicet zemí včetně východního bloku (Polsko, Sovětský svaz).