Jevgenij Sidichin 59 let

Jevgenij Vladimírovič Sidichin se narodil ve znamení Vah 2. října 1964 v Leningradu v RSFSR, v dětství ale trávil hodně času nejen v severní metropoli ale i u příbuzných v Novosibirské oblasti. Ve vzpomínkách na dětství vypráví o tom, jak vyrůstal v kruhu velké rodiny; když se všichni sešli k nějaké slavnostní příležitosti, měl stůl, u kterého rodina seděla, několik desítek metrů a v čele seděla jeho babička s dědečkem. V dětství snil, jako mnoho chlapců z přímořského města, že se stane námořníkem a bude podnikat daleké cesty. Dalším takovým snem o budoucnosti bylo stát se zápasníkem; tomuto sportu se začal věnovat ve čtvrté třídě a po tvrdém mnohaletém tréninku se pětkrát stal šampionem rodného Leningradu. Po skončení školy ho však nezlákal svět sportu, ale svět umění.

Po skončení školy Jevgenij nastoupil do divadla Lensovětu, již v roce 1993 však přešel do Velkého dramatického divadla G. A. Tovstongova, kde je v angažmá až do současnosti. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí v tomto divadle byla role Macduffa v představení Macbeth. Kromě rolí ve svém domovském divadle se zhostil rolí v mnoha projektech jiných divadel, hrál například v představení Viktora Pelevina „Čapajev a prázdnota“ nebo v představení „Putování ve stylu blues“ na motivy povídky anglického spisovatele Jamese Aldridge Poslední vyhnanství.

Ve filmu začal hrát od roku 1991. K první roli mu pomohla jeho minulost vojáka z Afghánistánu. Jednou z jeho prvních rolí byla role ve válečném snímku ZA POSLEDNÍ LINIÍ (1991). Přibližně za rok po filmovém debutu se dostavil první velký úspěch, film režiséra Ivana Dichovičnogo PRORVA, v němž Žeňa ztvárnil postavu Goši, posbíral na ruských filmových festivalech nejedno ocenění. Role vojáka, do kterého se zamilovala selka předurčila charakteristiku jeho dalších postav. Jeho další rolí byla role siláka Ingata Morozova ve filmu DĚTI ŽELEZNÝCH BOHŮ (1993). Divákům výrazně utkvěl v paměti rolí Rodiona Dobrycha ve filmu VLČÍ KREV (1995) natočeném na motivy románu L. Mončinského.

Nejzásadnější rolí z jeho rané filmové tvorby ale je hlavní role v seriálu RUSKÝ TRANZIT (1994) podle stejnojmenného bestselleru A. Izmailova a V. Barkovského. Každou další rolí se upevňoval obrázek Jevgenije jako mužného superhrdiny. Toto zaškatulkování do podoby mužů podobných postavě z filmu Prorva se herci zajídalo a snažil se z této kategorie vymanit. Sám ostatně tvrdí, že žádné supermany nikdy nehrál. V každé roli se snažil ukázat opravdového člověka, jaký by mohl existovat v konkrétní kritické situaci. Snažil se vymanit z vnucovaného stereotypu. Prvním filmem, kde nehrál nad všemi vítězícího supermana, byl film RETRO VTROYEM (1998) o milostném trojúhelníku dvou mužů a jedné ženy. V tomto melodramatu hrál uťápnutého bačkoru, který se ocitl v nelichotivé pozici paroháče. V kriminální komedii MAMA, NEGORYUY (Mami, nehořekuj - 1997) předvedl parodii na všechny hrdiny, když ztvárnil vychloubačného a do sebe zahleděného banditu. Vymanit se ze zavedené představy o svém hereckém typu mu pomohli různí režiséři, kteří se nebáli experimentovat a obsadili ho do rolí lišících se od zavedeného mýtu.