Francouzská herečka Pauline Carton odehrála před filmovou kamerou desítky rolí komorných, domovnic a služek, sama ale k této medializaci své osoby přistupovala s úsměvným nadhledem, protože pocházela z dobře situované rodiny a domácí práce nesnášela. Narodila se jako Pauline Biarez v jihofrancouzském Biarritz, její otec byl stavebním inženýrem a na pomezí Francie a Španělska projektoval železnice pro firmu známého barona Haussmana. Haussman také finančně zajistil Paulininu rodinu po předčasné otcově smrti.
Během následujících let se Pauline Carton stala vyhledávanou herečkou vedlejších rolí typu již zmíněných domovnic, komorných a služek, v režii již zmíněného Guitryho hrála poprvé ve filmu HODNĚ ŠTĚSTÍ (Bonne chance, 1935), kde hrála matku hlavní dívčí hrdinky (Jacqueline Delubac). Mezitím ji začali angažovat i další režiséři a například jen v roce 1937 hrála Pauline Carton v osmnácti filmech. Manželský pár vytvořila například se slavným charakterním hercem Raimu v adaptaci divadelní hry MÁTE NĚCO K PROCLENÍ? (Vous n'avez rien à declarer, 1937), středně velké role odehrála i ve filmech dalších režisérů (ZÁHADA ŠTĚDROVEČERNÍ NOCI - L'étrange nuit de Noël, 1939; ROZKOŠNÁ PŘÍHODA - La belle aventure, 1942).
I když ve 30. a 40. letech točila více než deset filmů ročně, často i s významnými režiséry (Marcel L'Herbier, Christian-Jaque, Abel Gance), nadále se v jejích aktivitách jeví jako stěžejní spojení se Sachou Guitrym, s nímž natočila dvacet filmů, spolupracovala s ním i v divadle (Théâtre de la Madeleine), což dokládá jejich bohatá vzájemná korespondence. Objevila se v retrospektivně pojatém slavném filmu ROMÁN PODVODNÍKA (Le roman d'un tricheur, 1936), menší role opět jako služebná nebo komorná pak hrála v Guitryho prvních historických filmech typu PERLY Z KORUNY (Les perles de la couronne, 1937) nebo HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ (Remontons des Champs Elysées, 1938).
Z početné poválečné spolupráce s dalšími režiséry připomeňme Boyerovu úspěšnou komedii MLÁDENEC PANÍ HUSSONOVÉ (Le rosier de Madame Husson, 1950), kde hrála matku titulního hrdiny (Bourvil), s Bourvilem hrála také v Clouzotově snímku MIQUETTE A JEJÍ MATKA (Miquette et sa mère, 1950), v poměrně velkých úlohách se znovu objevovala i v dalších komerčně úspěšných filmech různých žánrů (BARRY, 1949; ZPĚVÁK Z MEXIKA - Le chanteur de México, 1956; PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ - À pied, à cheval et en spoutnik!, 1958). Z obnovených pracovních kontaktů s Guitrym se sluší uvést i u nás známý film NAPOLEON (Napoléon, 1955), kde se objevila jako hostinská, slavnou travičku paní La Voisin ztvárnila předtím v jeho filmu KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1953).