Samson Fainsilber měl rumunský původ, celou svou hereckou kariéru ale strávil ve Francii, od velkých rolí ve třicátých letech 20. století přešel k menším partům, své místo v historii francouzské kinematografie má však jisté. Narodil se ve městě Iasi na východě Rumunska, jeho otec Matieu Rusu byl novinářem. Řada rumunských intelektuálů a umělců zamířila po první světové válce do Francie, Samson Fainsilber tak vyrůstal v Paříži, díky otcovým kontaktům se od dětství sbližoval s uměleckým prostředím a na jevišti stál poprvé již v polovině dvacátých let (Théâtre des Mathurins).
Za druhé světové války se Samson Fainsilber držel v ústraní, výraznou vedlejší roli inspektora Vebera ztvárnil ve filmu MODRÝ EXPRES (Retour à l’aube, 1938), který byl uveden i v českých kinech, znovu se před kamerou objevil až po roce 1945 (DOROTHÉE HLEDÁ LÁSKU – Dorothée cherche l’amour, 1945). Mezitím se oženil s herečkou Simone Paris a spolu hráli ve výpravných historických filmech Sachi Guitryho (KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY – Si Versailles m’était conté, 1954; KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA – Si Paris nous était conté, 1956); v obou těchto filmech hrál Fainsilber kardinála Mazarina.
Mezitím začal spolupracovat i s televizí, kde hrál v řadě historických inscenací a seriálů, v 70. letech se mihnul ve filmech RUBÁŠ NEMÁ ŽÁDNÉ KAPSY (Un linceul n’a pas de poches, 1975), několikrát točil také s J. P. Belmondem a v roli starého maskéra si jej můžeme všimnout v komedii ZVÍŘE (L’animal, 1977). Objevil se také ve dvou dílech populárního kriminálního seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernières minutes, 1978, 1984) nebo v historických seriálech PROKLETÍ KRÁLOVÉ (Les rois maudits, 1972) a ZOLA (Ěmile Zola ou La conscience humaine, 1978), před filmovou kamerou hrál naposledy Zoltána Forbeka, otce jednoho z protagonistů v lyrickém titulu ŽIVOT JE ROMÁN (La vie est un roman, 1983).
Samson Fainsilber zemřel následkem infarktu v Paříži 19. prosince 1983 ve věku 79 let. Jeho manželkou byla francouzská filmová a divadelní herečka Simone Paris (1909-1985).