„Byl tak jednoznačně nejlepší ze všech, že neznám nikoho, s kým bych ho mohl jen srovnat.“ - Howard Hawks
V šestnácti letech se přidal k dvouletému turné jevištní skupiny po USA a v rychle se rozvíjející zemi už zůstal. Dal se k divadlu, ale už na začátku třicátých let odjel do Los Angeles a uspěl na kamerových zkouškách studia Paramount, s kterým také podepsal první smlouvu. V prvních letech své herecké kariéry (debutem byl snímek „This Is the Night“ roku 1932) byl spíše šedou eminencí vedle ženských velkých jmen – Marlen Dietrich, Nancy Caroll či Mae West (na tu poslední později vzpomínal jako na jeho největší učitelku herectví). Teprve, když ho Paramount uvolnil studiu RKO, našel Grant svůj distinktivní výraz vedle Katherine Hepburn ve filmu „Sylvia Scarlett“. Když mu roku 1937 vypršela smlouva u Paramountu, Grant ji neprodloužil a stal se jako první velký herec nezávilslý na studiovém systému – což byl v oné době velice odvážný a riskantní tah.
Ten samý rok nastal konečně průlom v jeho kariéře. Prvním velkým hitem, snímkem „Topper“ (Přátelé z onoho světa) a posléze „The Awful Truth“ (Nahá pravda) se zařadil mezi hvězdy první velikosti. Poté už se hity jenom valily. Čtveřicí klasických filmů z let 1938 a 1940 se pak navždy zapsal do dějin kinematografie jako nezaměnitelný charakterní komik, byly to: „Bringing up Baby“ (Leopardí žena) „Holiday“, „His Girl Friday“ (Jeho děvče Pátek) a především pak „The Philadelphia Story“ (Příběh z Filadelfie).
„Tak dlouho jsem předstíral, že jsem tím, kým jsem chtěl být, že jsem se jím stal. Nebo se on stal mnou.“ - Cary Grant