Juraj Fándli své mládí prožil se svými sourozenci (bratr a sestra) v Piešťanech. Vystudoval střední školu elektrotechnickou a poté FAMU – obor kamera a triková technika. Po dokončení studia začal pracovat ve Zlíně jako asistent kamery. Jako druhý kameraman se podílel na tvorbě legendárních filmů pro děti jako např. Indiáni z Větrova, Nekonečná - nevystupovat, Chlapi přece nepláčou. Po dvou letech se dočkal svého debutu a jako hlavní kamareman v roce 1980 natočil film Sonáta pro zrzku.
Poté se přesunul do Prahy, kde natočil spoustu dalších známých filmů jako např. Nahota na prodej a komedie Ještě větší blbec, než jsme doufali s Vítem Olmerem. Nebo třeba pohádku Z pekla štěstí se Zdeňkem Troškou.
Kromě natáčení tradičních celovečerních filmů se věnoval také dokumentární tvobě. Na dokumentech spolupracoval převážně s režisérem a producentem Fero Feničem, se kterým se znali ještě ze studentských let. (pozn. bývali společně na kolejích ještě s legendárním režisérem Emirem Kusturicou).
S Fero Feničem spolupracoval od počátku kariéry a v roce 1982 se podílel na vzniku hraného televizního debutu Brehy nehy, který odborníci označují na dobu vzniku jako převratný. Dále pak spolu natočili více jak 20 dokumentárních filmů z cyklu GEN (Geniální Elita Národa) pro společnosti Febio. V rámci dokumentární tvorby se podílel také na známém seriálu Deset století architektury nebo cyklu Jak se žije.