Audrey Hepburn (1929 - 1993)

Jen zlehounka našlápla do světa filmu, ale otisk, který zanechala je nesmazatelný.   Tvářička několika úspěšných romantických komedií padesátých a šedesátých let a současně nesmrtelná ikona filmu 20. století. Ženy celého světa napodobovaly její nezaměnitelný styl, filmová akademie ji označila za jednu z nejlepších hereček všech dob. Vyvolávala v lidech otázku, zda je lepší – Katharine Hepburn nebo Audrey Hepburn? Nebyly příbuzné, ale měly dost společného. Obě byly jedinečné, navíc tak rozdílnými způsoby, jaké si jen lze představit. Nevypadaly vůbec konvenčně a obě se staly filmovými symboly.

Celý život o sobě prohlašovala, že vůbec neumí hrát, nikdy nechtěla hrát a byla by ho raději prožila s rodinou než před kamerou. Rodina byla to o čem snila. Její matka, holandská baronka Ella Van Heemstra svou dceru pokřtěnou jménem Audrey Kathleen Ruston vychovávala dosti svérázným způsobem. Jako staromódní katolička nedůvěřovala lékařům, takže i záchvat černého kašle u třítýdenní dcery zvládla po svém. Vzala dítě, jemuž se zastavilo srdce za nohy a pořádně poplácala po zadečku. Herečka celý život tvrdila, že zemřela již ve třech týdnech a po metodách své matky už přežije všechno. To nejhorší ji teprve čekalo, když začala válka. Do té doby byla rodina zvyklá pobývat v pohodlí Belgie, Nizozemí nebo Anglie, protože otec Joseph Victor Anthony Ruston byl britský bankéř. Audrey chodila do elitní londýnské baletní školy, snila jedině o kariéře primabaleríny a dostala stipendium pro výjimečně nadané žáky. Pak se ale vše zbořilo jako domeček z karet. Anglie vstoupila do války, otec si nenápadně zabalil a s rodinnými šperky opustil rodinu, což zásadním způsobem zasáhlo duši křehké šestileté černovlásky. „To bylo to nejhorší, co mě v životě potkalo,“ vzpomínala v příštích letech.

„Nebyla mouka ani maso a v dobách největší krize jsme vařili cibulky tulipánů a zkoušeli jsme upéct chleba z trávy.“

Rodiče se rozvedli a maličká nadějná baletka se s matkou vrátila do rodného Holandska, které zatím zůstávalo neutrálním místem. Za chvíli ale do nizozemského města Arnhem vpadli Němci, popravili většinu jejich příbuzných, kteří se zúčastnili odboje. Šlechticům byl zabaven veškerý majetek a tak na tom barončina dcera byla ještě hůř než většina obyvatel. Jeden z jejích nevlastních bratrů přešel k partyzánům, druhý byl odveden do Německa na nucené práce. Nakonec zbyla jen Audrey, která přenášela ilegální vzkazy ve svých baletních cvičkách. Její příliš anglicky znějící jméno jí matka změnila na Edda. Na konci války už podvyživená šestnáctiletá dívka vážila sotva čtyřicet kilo a nemohla dál dávat hodiny tance, kterými podporovala rodinu. Společnost jí dělali jen žloutenka, chudokrevnost, otoky a astma. Lékaři o mnoho let později prokázali, že její štíhlá postava a stav metabolismu jsou důsledkem dlouhodobé podvýživy za války. Média se přesto stále zaobírala spekulacemi o hereččině anorexii. Nikdy nevážila víc než padesát kilo a to někteří závistivci neodpouští. Naštěstí většina diváků prokázala dobrý vkus a zamilovala si 170 cm vysokou a přitom křehkou ženu v elegantních kostýmech. Byla tak výrazným protipólem k umělým bohyním plných tvarů, jenž vládly americkému filmu 50. let. V roce 1995 byla časopisem Empire zvolena za osmou nevíce sexy ženu filmové historie.