Georges Bever (1884 - 1973)

Francouzský herec Georges Bever se po několik desetiletí uplatňoval ve vedlejších rolích ve filmech různých žánrů, jeho filmografie zahrnuje přes 160 položek, mimoto hrál také v divadle a televizi. Narodil se v Paříži, jeho celé rodné jméno Georges Maurice Van Bever ale poukazuje na belgický původ. Pocházel z dělnické rodiny a se svým otcem začal pracovat jako soustružník, zároveň si ale přivydělával pouličním zpěvem. Časem se propracoval k účinkování v hudebních kavárnách, mezitím se v roce 1914 oženil a se svou manželkou Suzanne strávil šedesát společných let.

Například v letech 1932 a 1936 hrál Bever v patnácti filmech za rok, z dalších let a hodnotných filmů se sluší připomenout KONEC DNE (La fin du jour, 1939) nebo menší roli úředníka v dramatu ze života mladých delikventů MLÁDÍ NA ROZCESTÍ (Le carrefour des enfants perdus, 1944). Kromě filmu se příležitostně objevoval i na divadelním jevišti. I když po válce byl již v pokročilém věku, znovu filmoval několikrát za rok a ve vedlejších úlohách znovu hrál naprosto odlišné typy postav, například karbaníka (MARTIN ROUMAGNAC, 1946), starosty (FARMA SEDMI HŘÍCHŮ – La ferme des sept péchés, 1949) nebo číšníka (KRÁSKY NOCI – Les belles de nuit, 1952).

Z mnoha filmů a režisérů je na místě připomenout opět Sachu Guitryho, pod jehož režijním vedením hrál v adaptacích divadelních her, například taxikáře (ŽIVOT POCTIVÉHO ČLOVĚKA – La vie d’un honnête homme, 1953), následně se objevil i v historických velkofilmech jako návštěvník v muzeu (KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY – Si Versailles m’était conté, 1953) a lékař (KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA – Si Paris nous était conté, 1955). U nás jsme jej mohli vidět i v dalších dobře známých filmech jako VELKÉ MANÉVRY (Les grandes manoeuvres, 1955; listonoš) nebo ŠEŘÍKOVÁ BRÁNA (Porte des Lilas, 1957; lékárník).

Několikrát se před kamerou setkal také s populárním Bourvilem, ze závěru Beverovy filmografie se sluší uvést menší roli majordoma u pana Fourchauma (Louis de Funes) v komedii TONOUCÍ SE STÉBLA CHYTÁ (Le petit baigneur, 1968), naposledy před filmovou kamerou stál v britské komedii s francouzskou účastí HELLO-GOODBYE (1970), kde hrál hotelového vrátného. Mezitím navázal spolupráci také s televizí a během 60. a 70. let hrál v řadě seriálů, ještě v roce 1972 hrál v televizní adaptaci Balzacovy předlohy OTEC GORIOT (Le pere Goriot, 1972), v roce 1973 se nakonec objevil ve dvou seriálech.