Paul Oettly (1890 - 1959)

Francouzský herec Paul Oettly hrál hlavně divadlo, v menších rolích se objevil také ve dvaceti filmech, většina biografií ale zdůrazňuje především jeho příbuzenský a přátelský vztah s významným spisovatelem Albertem Camusem (1913-1960). Oettlyho rodina pocházela z jižní Francie, kde matka provozovala penzión, Paul se ale narodil v Alžírsku. S profesionálním divadlem začínal ve dvaceti letech na scéně Théâtre Réjane, později několik let působil v Théâtre de l’Odéon, delší dobu pak strávil v Théâtre de Vieux Colombier. Hrál v dílech moderních francouzských autorů, často ale také v Shakespearových hrách.

Manželkou Paula Oettlyho byla Marguerite Faure (1910-2007), dcera architekta Jeana Faure. Marguerite se prosadila svými výzkumy v chemii a biologii, mimo jiné byla vedoucí laborantkou Pasteurova ústavu. Její sestřenice, pianistka Francie Faure, byla od roku 1940 manželkou již zmíněného Alberta Camuse. Tomu se po účasti v protifašistickém odboji zhoršila vrozená tuberkulóza a od roku 1942 obě rodiny sdílely společnou domácnost. Paul Oettly se tehdy díky Camusovi začal sbližovat s divadlem i ze strany autora a po druhé světové válce se sám pustil do divadelní režie.

Není nijak překvapivé, že Oettlyho první režií byla právě Camusova hra Caligula, uvedená v roce 1945 v Théâtre Hébertot. Tady pak Oettly režíroval několik let, například Steinbeckovu hru O myších a lidech nebo inscenaci Spravedliví opět z Camusovy tvorby. Sám ale také nadále hrál, několikrát například v ruské klasice (Bratři Karamazovi, Racek). Sám jako režisér naposledy realizoval Shakespearova Hamleta, s nímž na podzim 1950 podnikl turné po Francii.

Z další spolupráce s filmem připomeňme účast v menších rolích na ambiciózních projektech jako POSLEDNÍ SOUD (Le jugement dernier, 1945) nebo TANEC SMRTI (Danse de mort, 1947). V dramatu ZRCADLO (Le miroir, 1947) se také poprvé setkal s Jeanem Gabinem. Po jeho boku se pak objevil jako strýc Oscar v gangsterce NESAHEJTE NA PRACHY (Touchez pas au grisbi, 1954). S Gabinem ostatně natočil i svůj poslední film KREV V HLAVĚ (Sang à la tête, 1956), kde byl v roli Juliena Vauquiera naopak jeho tchánem (manželskou dvojici tady vytvořil s kdysi slavnou kabaretní zpěvačkou Florelle). V této době se naposledy objevil i v divadle, kvůli hluchotě se nakonec stáhnul do ústraní.