Nina Myral (1884 - 1975)

Francouzská všestranně nadaná umělkyně Nina Myral byla především operetní zpěvačkou a herečkou, přes nesporné půvaby i schopnosti ale s filmem spolupracovala jen zřídka. Pocházela z Paříže a její vlastní jméno znělo Eugénie Gruel, jako zpívající herečka se začala uplatňovat již počátkem dvacátého století. Její první kroky na jevišti jsou spojeny s pařížským divadlem Théâtre du Châtelet, které se tehdy začalo orientovat na operetní žánr.

Nina Myral točila převážně s komerčně zaměřenými režiséry, několikrát ji například ke spolupráci přizval Jean Boyer, v jehož komedii MOJE MALÁ SESTRA (Ma soeur lait, 1939) hrála guvernantku, v podobné roli se objevila také ve hvězdně obsazeném filmu BYLO DVANÁCT ŽEN (Elles étaint douze femmes, 1940), znovu se ale objevovala i v nenáročných komediích a adaptacích osvědčených operet (MARSEILLE, MÉ LÁSKY – Marseille, mes amours, 1939), po boku slavné Josephiny Baker hrála v muzikálu MOULIN ROUGE (1940). Co se týče rolí, hrála nejen služky nebo domovnice, ale i dámy z vyšší společnosti (MAMAN COLIBRI, 1937).

Z poválečného období se sluší připomenout dvojitou spolupráci s populárním komikem Bourvilem (MLÁDENEC PANÍ HUSSONOVÉ – Le rosier de Madame Husson, 1950; MUŽ, KTERÝ PROCHÁZÍ ZDÍ – Le passe-muraille, 1951), v těchto filmech (oba opět v režii Jeana Boyera) hrála ale již jen menší role. Po boku dalšího slavného komika Fernandela jsme ji později mohli vidět opět v úloze hospodyně v komedii BERÁNEK S PĚTI NOHAMA (Le mouton à cinq pattes, 1954). Uveďme ale i umělecky hodnotnější snímky, objevila se například v Cayattově justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1951). V padesátých letech hrála ještě několik menších rolí v dalších komediích i dramatech, její filmografii uzavírá i u nás známá dobrodružná komedie MUŽ Z RIA (L’homme de Rio, 1964), v níž hrála starou tetu snoubenky titulního hrdiny (její neteří zde byla Françoise Dorléac).

Nina Myral zemřela v Draveil nedaleko od Paříže 30. března 1975 ve věku 90 let.