Původem italská herečka Gaia Germani obohatila svými půvaby bezmála dvacet italských a francouzských filmů šedesátých let 20. století, její kariéra je dnes ale již dávno uzavřenou kapitolou historie západoevropské kinematografie té doby. Narodila se v Římě jako Giovanna Giardina a pocházela ze starobylé a poměrně bohaté, historicky ovšem nijak významné šlechtické rodiny ze Sicílie. Když jí bylo půl roku, otec zahynul při autonehodě, matka, která pocházela z Francie, ji pak dala na výchovu k příbuzným v Římě.
Ve Francii pak v režii Bernarda Borderie natočila další špionážní film PRO VÁS… DRAHÁ (À toi de faire… mignonne, 1963), kde v hlavní ženské roli Geraldine stála po boku Eddieho Constantine. Mezinárodní obsazení doplnila například ve válečném filmu DOKUD ZUŘÍ BOUŘE (Beta Som, 1963) nebo v povídkovém snímku I MANIACI (1964) režiséra Lucia Fulciho. V dalším povídkovém projektu SVATEBNÍ POCHOD (Marcia nuziale, 1965), tentokrát v režii slavného Marca Ferreriho, vytvořila dvojici s Ugem Tognazzim. Hrála také v několika mezinárodních projektech, jako byl horor ZÁMEK ŽIVÉ MRTVOLY (Il castello dei morti vivi, 1964) s Christopherem Lee v hlavní roli. Zmínku si zaslouží i její účast na filmu CTIHODNÝ STANISLAV (L’honorable Stanislas, agent secret, 1963), v němž se objevila po boku Jeana Maraise.
Největší uplatnění našla Gaia Germani ve špionážním žánru, hlavní ženské role ztvárnila ve filmech OSS 77 – OPERACE LOTOS (OSS 77 – operazione fior di loto, 1965) nebo BANG BANG (1967). Mezitím se ale rozhodla ke studiu a krátce žila osamoceně v klášteře, počátkem sedmdesátých let se vrátila k práci před kamerou především v televizi, hrála například v seriálu z mafiánského prostředí SVĚDKOVÉ, KTEŘÍ NEPROMLUVÍ (Nessuno deve sapere, 1971). Ve filmu odehrála poslední (tentokrát již vedlejší) roli v rámci Sollimova thrilleru ĎÁBEL V MOZKU (Il diavolo nel cervello, 1972), poté se objevila ještě v několika italských televizních seriálech.
Její filmografie ukazuje převahu dramatického žánru, byť často pokleslých kvalit, je ale známo, že se Gaia Germani vyhýbala komediím, proto také nakonec v polovině sedmdesátých let přestala reagovat na další nabídky k natáčení a rozhodla se pro život v ústraní.