Massimo Girotti (1918 - 2003)

Díky své pohledné vizáži zazářil italský herec Massimo Girotti jako filmová hvězda za druhé světové války, o úspěšném pokračování jeho kariéry i v pozdějších letech vypovídá několik prestižních ocenění. Pocházel z malého městečka Mogliano ve střední Itálii, po maturitě studoval práva, ale souběžně se od dětství věnoval různým sportovním aktivitám, jezdil na koni, vesloval, vynikal především v plavání a vodním pólu. Zajímal se ale i o divadlo a soukromě studoval herectví. Při plaveckém tréninku si v bazénu jeho atletickou postavu vyhlédl režisér Mario Soldati, který mu nabídl vedlejší roli ve filmu SKANDÁL S DOROU (Dora Nelson, 1939).

Kromě filmu se po válce začal objevovat i na divadelních jevištích, často spolupracoval s Luchinem Viscontim (Zločin a trest, Višňový sad, Troilus a Cressida), ale i s dalšími režiséry, s nimiž točil i filmy, například s Alessandrem Blasettim. Byť ve vedlejších rolích, opět jej diváci mohli vidět v dalších zásadních počinech italského neorealismu (TRAGICKÝ HON - Caccia tragica, 1947; TĚŽKÁ LÉTA - Anni difficili, 1948; ŘÍM V 11 HODIN - Roma, ore undici, 1951). Naopak, ve filmech komerčnějšího zaměření dostával nadále hlavní role, za postavu mladého soudce bojujícího proti mafii ve filmu JMÉNEM ZÁKONA (In nome della legge, 1949), získal Stříbrnou stuhu za nejlepší herecký výkon od Italského syndikátu filmových novinářů.

Koncem čtyřicátých let začaly v Girottiho filmografii dominovat výpravné historické snímky, prvním z nich byl francouzsko-italský velkofilm FABIOLA (1949), titulní roli hrál ve SPARTAKOVI (Spartaco, 1953). Filmy s mytologickou tématikou měly v dalších letech klesající tendenci co se kvality týče, dnes jsou řazeny do béčkového žánru tzv. sandálu a meče a jen výjimečně přesáhly průměr dobové produkce (ROMULUS A REMUS - Romolo e Remo, 1961). Girotti mezitím hrál i postavy z novější historie, cara Alexandra II. hrál ve filmu KOZÁCI (I cosacchi, 1960), ve francouzsko-italském filmu CÍSAŘSKÁ VENUŠE (Venere imperiale, 1962) ztvárnil Napoleonova švagra generála Leclerca. Z hvězdně obsazených mezinárodních projektů připomeňme například titul PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ MARCA POLA (La fabuleuse aventure di Marco Polo, 1965), v němž hrál Marcova otce.

Vracel se i ke spolupráci s nejslavnějšími režiséry, s Luchinem Viscontim natočil film VÁŠEŇ (Senso, 1954), v režii Giuseppe de Santise hrál velkou roli v příběhu o solidaritě chudých obyvatel horské vesnice CESTA DLOUHÁ JEDEN ROK (La strada lunga un anno, 1958); tento film byl nominován na Oscara jako nejlepší neanglicky mluvený film a sám Massimo Girotti získal cenu za herecký výkon na festivalu v San Franciscu. V šedesátých letech jeho aktivity před kamerou polevily, dvakrát ale točil s Pasolinim (TEORÉMA - Teorema, 1968; MÉDEA - Medea, 1970), mezitím navázal spolupráci s televizí, kde se objevoval v dobově oblíbených historických seriálech (SNOUBENCI - I promessi sposi, 1967; KRYŠTOF KOLUMBUS - Christopher Columbus, 1985).