André Valmy patřil zvláště po druhé světové válce k vytíženým francouzským filmovým hercům a hrál i řadu velkých rolí, hrál také divadlo, později točil hlavně v televizi a uplatnil se i v dabingu. Pochází z Paříže a jeho vlastní jméno zní André Antoine Dugenet. O jeho dětství toho mnoho nevíme, později studoval výtvarné umění, ale tíhnul k herectví. Později absolvoval herecké kurzy pod vedením Solange Sicard, kde se setkal s později významnými osobnostmi typu Simone Signoret nebo Suzanne Flon, nakonec studoval i na pařížské konzervatoři.
Mezitím začal vystupovat také na divadelních jevištích, častěji to bylo Théâtre de l’Oeuvre (Sníh byl špinavý, 1950) nebo Théâtre des Célestins (Marie Tudorovna, 1957). V jeho filmografii tehdy začaly převažovat postavy policejních důstojníků, které hrál často i na poměrně velkém prostoru (MUŽ, KTERÝ CHODÍ PO MĚSTĚ – Un homme marche dans la ville, 1949; ZASTŘELEN ZA ÚSVITU – Fusillé à l’aube, 1950; VRBOVÁ ALEJ – Rue des saussaies, 1951; ČERNÝ SPIS – Le dossier noir, 1955). Vedlejší role odehrál také v několika dodnes známých a vysoce hodnocených filmech (TAKOVÁ MALÁ HEZKÁ PLÁŽ – Une si jolie petite plage, 1949; VŠICHNI JSME VRAHOVÉ – Nous sommes tous des assassins, 1952).
V některých již zmíněných filmech spolupracoval s André Cayattem, častěji točil také s André Hunebellem. Velkou příležitost dostal v mezinárodně oceněném snímku KDYBY VŠICHNI CHLAPI SVĚTA (Si tous les gars du monde, 1955), poté se znovu zviditelnil v rolích policejních inspektorů (KOMISAŘ MAIGRET KLADE PAST – Maigret tend un piège, 1958). Mezitim začal spolupracovat s televizí, kde hrál často v historických seriálech a inscenacích. Opět před televizní kamerou jej ale nakonec nejvíce proslavila role policisty, v mezinárodně úspěšném seriálu INSPEKTOR LECLERC (L’inspecteur Leclerc enquête, 1962-1963) hrál inspektora Denyse (celkem 33 dílů).
V šedesátých letech začala převažovat práce pro televizi, před filmovou kamerou stál naposledy – opět v roli inspektora – v kriminálce ZLOČIN V EXPRESU (Compartiment tueurs, 1965), od té doby točil výhradně televizní seriály a inscenace, nejčastěji historické nebo kriminální. Příležitostně nadále hrál i divadlo, pod vedením významných režisérů se objevil například v Odéon-Théâtre de France (Jindřich VI., 1966) nebo Théâtre Marigny (Dvanáct rozhněvaných mužů, 1970). Prosadil se i v dabingu, mimo jiné účinkoval v animovaných filmech, pro francouzskou distribuci častěji namlouval například Burta Lancastera nebo známého italského herce Gina Cerviho.