Lidia Alfonsi (1928 - 2022)

Lydia Alfonsi, často uváděna také jako Lidia Alfonsi, je rodačkou z italské Parmy. Narodila se 28. dubna 1928 a byla třetí ze sedmi dětí.

První profesionální vystoupení měla Lydia roku 1946, ve hře ANNA CHRISTIE (ve třicátých letech, zářila v této roli Greta Garbo). Po čtyřech letech divadelních zkušeností se vrátila do Parmy a začala psát poezii. Roku 1954 se Lydia opět vrátila k divadlu. Návratem byla EMMA (inspirací autora Federica Zardiho byla Emma Bovary). Úspěchem končí i další hra, a to Goldoniho IL SERVITORE DI DUE PADRONI v roce 1957. Lydia díky svému talentu dramatické herečky, hrála později mnoho rolí klasického divadla. Naposledy roku 1999 ve hře IL SOGNO DEL FUOCO. Jméno Lydie je úzce spjato s divadly „Piccolo Teatro di Milano“ a “Stabile di Genova“.

Ve své kariéře před kamerou, ztvárnila Lydia necelých čtyřicet rolí, přičemž je její jméno spjato především se „zlatým“ věkem televizních dramat z šedesátých let minulého století. Již v roce 1957 se jako Blanche Ingram ve třetím díle televizní mini-sérii JANE EYRE poprvé představila televizním divákům. Pak už byla v televizi jako doma a přišly další role. Diana v krimi seriálu TENENTE SHERIDAN (1959-1961), Donna Bianca Trao v MASTRO DON GESUALDO (1964), Lavinia Mannon v IL LUTTO SI ADDICE AD ELETTRA (1972) a především již uváděná šedesátá léta a úspěšné filmy ZIO VANIA a LA NEMICA (oba 1966) nebo IL SEGRETO IL LUCA (1969).

V kině debutovala Lydia již roku 1950, kdy byla obsazena v komedii VITA DA CANI (PSÍ ŽIVOT) s Ginou Lollobrigidou. V roce 1957 jako Pilar hrála v kooprodukčním snímku LAS MANOS SUCIAS. Rok 1959 znamenal opětovné natáčení s Ginou Lollobrigidou, ale i s Marcellem Mastroiannim ve fimu o nepsaných zákonech jihu Itálie v padesátých letech a propleteneci nemanželských milostných vztahů. Film LA LEGGE (ZÁKON) režíroval Jules Dassin a Lydia se zde objevuje jako Giuseppina. Počátkem šedesátých let, pak hrála v historických filmech jako MORGAN IL PIRATA (1960) nebo LA GUERRA DI TROIA (1961). Western si vyzkoušela v roce 1967 a to S Tomasem Milianem ve filmu FACCIA A FACCIA. Ještě v roce 1973 hrála hlavní roli snímku LA PADRINA a pak se na delší období od filmu odmlčela. Její návrat k filmu, pak znamenal účast na natáčení opravdových skvostů. Mnohokrát oceněný film i s nominací na Oscara, PORTE APERTE (OTEVŘENÉ DVEŘE) z roku 1990 a roku 1997 se naposledy objevila před kamerou. Byla to role Guicciardini, ve velice úspěšném a třemi Oscary oceněném filmu o síle rodičovské lásky, z období druhé světové války. Film LA VITA E BELLA (ŽIVOT JE KRÁSNÝ), patří dodnes mezi klenoty italské kinematografie.