Marcello Mastroianni (1924 - 1996)

„Nechápu, proč ti Američané tolik trpí ztotožňováním se s postavou. Já prostě jdu a hraji. Je to skvělá zábava. Není v tom žádné utrpení.“

Vždycky ho přitahoval svět setmělého biografu, od dětství chtěl být jedině hercem, o herectví se však nikdy nevyjadřoval jako o vysokém umění, ale jako o komediantství, jež má v krvi každý Ital. Narodil se 28. září roku 1924 v městečku Fontana Liri, v kraji odkud pocházel i jeden z jeho životních režisérů Vittorio De Sica a hrdinka De Sicova dramatu Horalka, za níž dostala Sophia Loren Oscara. Jeho otec Ottorino Mastrojani se však stěhoval za prací a jeho rodina s ním. Truhlářskou dílnu si nejprve otevřel v Turíně, později v Římě. Od roku 1933 tedy malý Marcello Vincenzo Domenico Mastrojanni, jak se původně jmenoval společně se svým bratrem Ruggeroem poznával věčné město Řím s jeho hospodami, kabarety, varietními divadly, nevěstinci a biografy. Od začátku si přivydělával jako komparsista nejrůznějších filmů.

Psala se třicátá léta a Marcellova matka se spřátelila s Marií de Sica, sestrou herce Vittoria De Siky, v té době vyhledávaného filmového milovníka, až později slavného režiséra. Marcello i Ruggero se tak stále více přibližovali ke svému snu. Ruggero se stal střihačem, který spolupracoval s mnoha uznávanými režiséry. Nikdo ještě netušil, že malý Marcello stále De Sicovi v patách, herce v těchto rolích už za pár let nahradí a De Sica přejde na druhou stranu kamery, aby Mastroianniho režíroval. Zatím chodil na stavební průmyslovku a po jejím absolvování se zapsal na ekonomickou a obchodní fakultu, ovšem za účelem stát se členem Univerzitního divadelního klubu. Za druhé světové války byl poslán do německého zajateckého tábora, ale podařilo se mu uprchnout do Benátek. Po válce nechal studia, hlavně díky finanční situaci rodiny a vzal místo účetního v britské filmové distribuční společnosti. Průběžně bral malé, bezejmenné role, které sotva překračovaly úlohy statistů a po večerech hrál zase v Univerzitním divadelním klubu. Jeho partnerku hrála Giulietta Masini, tehdejší žena Federica Felliniho a právě díky ní se dostal k profesionálním divadelním souborům, kde byl uměleckým ředitelem Luchino Visconti. Mezitím byl z místa účetního dávno propuštěn pro časté absence.

„Ráno pro vás přijede limuzína, vezme vás do studia, dostanete krásnou ženu do náruče...  tohle je povolání? Tak jdeme na to.“