Martin Stropnický 67 let

Martin Stropnický se sice narodil v Praze, ale jako syn diplomata v obchodní sféře vyrůstal v Itálii a Turecku. V turecké Ankaře také zahájil svá středoškolská studia na francouzském lyceu, nakonec ale maturoval na gymnáziu v Praze. V té době také začal jevit zájem o herectví v rámci studentského dramatického kroužku, a i když původně chtěl studovat zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické, první filmová nabídka rozhodla jinak. Jako student gymnázia v centru Prahy prošel konkurzem na hlavní roli v jedné z povídek ve filmu TAK LÁSKA ZAČÍNÁ (1975) a ztvárnil postavu sympatického učně Dušana, který se dostává na morální scestí.

Souběžně s divadelním angažmá rozvíjel své schopnosti Stropnický i před filmovou a televizní kamerou. Zatímco film mu dal v průběhu osmdesátých let již jen dvě velké příležitosti, navíc z dnešního pohledu průměrné (KARIÉRA, 1984; HAUŘI, 1987), více možností hrát dostal v televizi. Hrál především v pohádkách, kde nezřídka ztvárnil titulní roli venkovského chasníka, objevoval se také v inscenacích a seriálech. Hlavní roli si zahrál v kriminalistickém seriálu PORUČÍK PETR (1981), který je však dnes již zapomenutý. Další výraznou roli dostal ve dvoudílném televizním historickém filmu SVĚDEK ČASU (1988) o mládí Františka Palackého.

K radikální změně v životě Martina Stropnického došlo po roce 1989, kdy se za změněných politických podmínek vrátil ke své původní touze, což byla práce v diplomacii. Opustil divadlo a herectví vůbec, vstoupil do služeb Ministerstva zahraničí, původně pracoval pro náměstka ministra zahraničí, později byl v letech 1991-1993 ředitelem sekce kulturních styků na ministerstvu zahraničí. Mezitím absolvoval studium na Diplomatické akademii ve Vídni a pak nastoupil dráhu na diplomatických postech v zahraničí. V letech 1993-1994 byl velvyslancem České republiky v Portugalsku a následně v Itálii (1994-1997). Poté se krátce vrátil do Česka a v úřednické vládě Josefa Tošovského byl ministrem kultury (1998). Pak znovu odešel do zahraničí a v letech 1999-2002 byl velvyslancem u Svatého stolce ve Vatikánu.

Na podzim 2002 odešel ze státních služeb a po více než deseti letech se vrátil k herectví. Znovu přijal angažmá v Divadle na Vinohradech a vzápětí obdržel Cenu Thálie za hlavní roli v představení Howard Katz. Na scéně Vinohradského divadla působí příležitostně také jako režisér (Adina, Jistě, pane ministře), od roku 2003 je v tomto divadle uměleckým ředitelem. Znovu se začal prosazovat také ve filmu a televizi, velkou roli vyšetřovatele Hrazdíry ztvárnil ve filmu BOLERO (2004). Z jeho televizních prací stojí za zmínku účast v inscenaci PF 77 (2003), v televizních pohádkách se přehrál do rolí panovníků. Diváci jej znají také z řady seriálů (ON JE ŽENA, 2004; POSLEDNÍ SEZÓNA, 2006; HRABĚNKY, 2007; KRIMINÁLKA ANDĚL, 2008), jejich přínos je ale kvalitativně nevyvážený.