Narodil se 3. září 1992 v hlavním městě Japonska, v Tokiu. Jako jediný herec spadá pod agenturu Toys Factory (jinak se starají jen o kapely, zpěváky a zpěvačky). Umí pantomimu, eskamotérství a ping pong. Baví ho koukat na filmy a fotit.
To nejzajímavější, v čem se do Pandořiny skřínky objevil, byly následující filmy a seriály: Ping pong (2002), Devilman (2004), Furefure šódžo (2008), Aibó (2002), Seito šokun! (2007) a Battery (2008). Šóta se objevil ve 13 filmech včetně Stacy a ve 23 seriálech od roku 2001-2009. Za svou dosavadní hereckou kariéru hrál i ve třech taigách: ve 13. díle Musašiho, v Rjóma den se objevil ve 2. - 6. epizodě jako Jamauči Tojonori (skutečná historická postava) a v Gó: himetači no sengoku jako Mori Nagataka (opět skutečná historická postava, chlapec, který v 16 letech zemřel v bitvě).
Roku 2010 opět dostal hlavní roli a to ve filmu Juriko no aroma, kterým potvrdil, že není a nebude typem pro středoškolské romantiky. Objevil se ještě ve třech dalších filmech (např. Tókjódžima) a v devíti seriálech (např. Yankee-kun to Mechane-čan nebo Džúnen saki mo kimi ni koišite). Na hlavní roli v seriálu si Šóta musel ještě pár let počkat.
Byl to právě rok 2011, který se stal pro něj přelomovým. Nejprve v lednu zazářil ve filmu v roli Mího Usocuki Mí-kun to kowareta Má-čan, kde si zahrál po boku Ómasy Ajy (Má-čan), a posléze s filmem Sono Šiona Himizu, kde hrál hlavní postavu Sumidy Júičiho, dostal v září na Benátský filmový festival. Zde za svůj výkon získal cenu Marcella Mastroianniho, která se uděluje začínajícím hercům a herečkám, a je srovnatelná s cenou Volpiho, která je udělována těm nejlepším hercům a herečkám. To byl pro Šótu neuvěřitelný úspěch. Aby se nezdálo, že moc nepracuje, stačil ještě natočit tři další filmy (v jednom si dokonce střihl hlavní roli – Koi no itaru jami) a objevit se ve třech seriálech (například v historickém seriálu Tempest se poprvé objevil v sedmém díle a setrval až do konce).