Sacha Briquet (1930 - 2010)

Francouzský herec Sacha Briquet strávil na jevišti a před kamerou půl století, patřil k výrazným osobnostem francouzské nové vlny a mimo jiné byl blízkým přítelem slavné Marlene Dietrich. Narodil se v Neuilly-sur-Seine poblíž Paříže jako Alexandre Edouard Albert Briquet. Hereckou práci na jevišti okusil poprvé v roce 1952 v zájezdovém představení Paní Bolbecová a její manžel, s nímž absolvoval turné po Francii, poté několik působil v dnes již neexistujícím pařížském divadle Comédie Wagram.

Na přelomu 50. a 60. let byl Sacha Briquet vytíženým filmovým hercem, i když hrál jen menší role, hrál navíc nezřídka v průměrných snímcích. Zmínku si ale zaslouží z této doby početnější spolupráce s Claude Chabrolem; poprvé spolu pracovali na filmu HEZKÉ HOLKY (Les bonnes femmes, 1960), kde Briquet vytvořil partnerskou dvojici s Lucile Saint-Simon, představitelkou jedné z hlavních rolí. Podobnou roli snoubence (navíc se stejným jménem Henri) hrál pak v dalším Chabrolově filmu HEJSKOVÉ (Les godelureaux, 1961). V menší roli uprchlíka jsme jej mohli vidět také v Renoirově filmu DESÁTNÍK SMOLAŘ (Le caporal épinglé, 1962).

Vedle dalších dvou filmů s Chabrolem připomeňme také spolupráci s osvědčeným komediálním tvůrcem Jeanem Giraultem; v jeho režii jsme Briqueta mohli vidět jako obchodníka s konfekcí ve filmu ČETNÍK ZE ST. TROPEZ (Le gendarme de St. Tropez, 1964). Mimo film se nadále věnoval i divadlu a vystřídal několik pařížských scén, kromě toho navázal spolupráci i s televizí a od počátku 60. let se objevoval v seriálech různých žánrů. I když ve filmu hrál stále jen vedlejší role, v jeho filmografii můžeme zaznamenat významná díla slavných režisérů (DOZNÁNÍ – L'aveu, 1971).

V televizi své působení rozšířil o adaptace slavných divadelních her, hrál například manžela titulní hrdinky v přepisu hry NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY (La visite de la vieille dame, 1971), u nás jsme jej mohli vidět v životopisném seriálu DOBRÝ DEN, PANE OFFENBACHU (Les folies Offenbach, 1977). I později hrál středně velké role v televizních dílech vycházejících z osvědčených divadelních nebo literárních předloh (PÁNI OUŘADOVÉ – Messieurs les ronds de cuir, 1978; NANA, 1981; EUGENIE GRANDETOVÁ – Eugénie Grandet, 1994).